JAK PSALI PSANÍ DĚVČATŮM DO NYMBURKA

Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zi¬mě. „Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám rád zimu, zvlášť když je tak¬hle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veli¬ká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe –“
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjem¬né. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, divže se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěk¬ně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“