Byla jenom bílá,

ale přitom byla moc hodná. A tak šla jednou na procházku a potkala jinou noční košilku.
‚Jéjej, to je krásná košilka!‘ vykřikla ta chudá noční košilka. Ona ta druhá noční košilka byla bohatá a by¬la krásně barevná a měla na sobě vyšívané čtverečky, proužečky a všelijaká kolečka a všecko možné, jak moc byla zdobená.
‚Ach košilo, ty jsi tak krásná, ty se mně tak tuze líbíš,‘ řekla ta chudá noční košilka té bohaté noční košilce, ‚pojď si se mnou hrát!‘
Ale ta bohatá noční košilka byla pyšná.
‚Nepůjdu!‘ řekla, ‚ty na sobě nemáš žádné prou¬žečky, ani žádná kolečka a nic, s tebou já si nebudu hrát!‘ To řekla a šla pyšně dál.“