Tuesday, March 14, 2006

capek

„To jsme se nějak zdrželi s tím hraním,“ řekla ko¬čička; „ach jemine, to jsme se ti při té schovávané nasmály! Až mne břicho od smíchu bolí a od křiku jsem celá ochraptělá.“
„To já také,“ řekl pejsek; „to si ani nemůžeš před¬stavit, jakou jsme měli při té honěné legraci! Ale teď už je pozdě, to už do Domažlic nemůžeme.“
„Jakpak bychom mohli!“ řekla kočička, „vždyť už bude hnedle tma a do Domažlic je daleko. Pojď domů, však jsme beztak nikam nedošli; jen jsme udělali pár kroků a už jsme se zastavili u těch dětí a začali jsme si s nimi hrát. Já ti, když vidím někde hrát si na schovávanou, tak kdyby bylo co bylo, musím si hrát taky.“
„To já zas na honěnou,“ řekl pejsek. „Ale co řekneme panu Čapkovi?“