„To je pravda,“

řekla kočička. „Když děti zkouše¬jí mňoukat, tak to nikdy nedělají docela dobře. Mňou¬kat se musí, panečku, krásně, jemně, tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y;. Jinak se to všechno poplete a nikdo by tomu mňoukám po¬řádně nerozumněl, co se tím vlastně chce říct.“
„To máš zrovna tak jako s hafáním,“ povídá na to pejsek. „Když děti chtějí udělat haf!, to ti přitom na¬dělají nějakých chyb! Správně hafnout, to není, ho¬lenku, jen tak. To ti to musí nejdřív v prsou zaracho¬tit a pak to musí z tebe vyštěknout rychle a statečně, jako když vystřelí, musíš přitom krásně hodit hlavou a škubnout hřbetem a zadníma nohama.“