Víš co?

řekla kočička, „uděláme si z něho leg¬raci a řekneme mu, že jsme byli v Domažlicích.“
„Tak dobře,“ řekl pejsek. Obrátili se a za chvilin¬ku byli doma.
„Tak co,“ uvítal je pan Čapek. „Jakpak bylo v Do¬mažlicích?“
„I krásně,“ povídala kočička. „Ale bylo to daleko. Ještě jsme z toho celí udýchaní.“
„Koukám, že jste nějak udýchaní, to jste někam museli běžet! No, a jací jsou domažličtí kluci?“ řekl pan Čapek.
„Domažličtí kluci?“ řekl pejsek, „domažličtí klu¬ci, to jsou vám kluci, to se ani vypovědět nedá.“