ZEVNĚJŠEK PSA

Pro popis zevnějšku je vhodný určitý postup. Začíná se popisem hlavy, následuje popis krku, šíje, hrdla, kohoutku, hrudníku a prsou, beder, zádi, ocasu, břicha, slabin, následuje popis hrudní končetiny a popis pánevní končetiny. Často užívaným termínem trup se při popisu míní hrudník, hřbet, bedra, záď, břicho, slabiny. Při popisu rozlišujeme části těla (větší - např. hlava) a tělesné krajiny (menší - např. obličejová). Konstituční typy, určované podle stavby těla a zevního vzhledu (habitu): 1. leptosomní (představitel = chrt), 2. mesosomní (= přechod mezi typem leptosomním a pyknickým), 3. pyknický (představitel = svatobernardský pes, buldok, kavkazský ovčák). Formát těla psa závisí na vzájemném poměru výšky těla (měřené v kohoutku) a délky těla (měřené od kloubu ramenního po hrbol kosti sedací). Rozeznává se formát těla čtvercový (kohoutková výška se rovná délce těla) nebo obdélníkový (délka těla je větší než kohoutková výška). Hlava může být dlouhá, krátká, široká, úzká, těžká, lehká, jemná, ušlechtilá, neušlechtilá, hrubá, přiměřená. Čelo může být široké, úzké, dlouhé, krátké, ploché, klenuté, vypouklé, zaoblené, zužující se k očím. Čelní rýha může být mělká, hluboká. Nadočnicové oblouky mohou být výrazné, nevýrazné. Líce mohou být vystouplé, ploché, masité, suché. Nos může být krátký, dlouhý, tupý, zašpičatělý, široký, úzký. Čenich může být černý, hnědý, břidlicově šedý, bezový, masový nebo skvrnitý. Pysky mohou být masité, tenké, převislé, volné, přiléhající, nepřiléhající, silné, slabé, jemné. Nosní hřbet může být rovný, klenutý (klabonos), proláklý. Stop může být výrazný (silně vyznačený), nevýrazný (naznačený), neznatelný. Týlní hrbol může být výrazný, nevýrazný, neznatelný. Ucho (ušní boltec) může být nasazené nízko, středně vysoko, vysoko. Ucho může být vzpřímené, překlopené, zavěšené, dozadu složené, kupírované.