Wednesday, November 23, 2005

Loupežné výpravy,

na nichž jsme shromáždili své nevýslovné poklady, byly vždy umělecky pamětihodné události. Nebyli jsme žádní sprostí vykrádači hrobů, ale pracovali jsme jen za určitých podmínek - nálady, krajiny, prostředí, počasí, noční doby a měsíčního světla Tyto kratochvíle byly pro nás nejvybranější formou estetického výrazu a věnovali jsme puntičkář¬skou technickou péči podrobnostem. Nevhodná krajina, ruši¬vý světelný efekt nebo neobratné zacházení s vlhkou hlínou by pro nás téměř úplně zmařily to extatické vzrušení, jež následo¬valo po exhumaci nějakého zlověstného, šklebivého tajemství gemě. Naše pátrání po nových scénách a pikantnostech bylo horečné a nenasytné. St. John byl vždy vůdcem a on nás také nakonec dovedl na to výsměšné, prokleté místo, které na nás přivedlo naši ohavnou a nevyhnutelnou sudbu.
Jaký zlý osud nás vylákal na onen strašný holandský hřbitov? Myslím, že temná pověst a legendy, vyprávění o komsi po¬hřbeném již pět století, kdo sám býval ve své době vykrádačem hrobu a ukradl mocný předmět z jednoho vznešeného hrobu. Vidím ten výjev v těchto posledních okamžicích - bledý pod¬zimní měsíc nad hroby vrhá dlouhé, hrůzné stíny; groteskní stromy zachmuřeně splývají vstříc zanedbané trávě a drolícím se deskám; veliká hejna podivně obrovských netopýrů létají přes kotouč měsíce; starobylý, břečťanem zarostlý kostel uka¬zuje mohutným přízračným prstem k smavé obloze; světélkují¬cí hmyz tančí jako smrtné ohníčky pod tisy ve vzdáleném zá¬koutí; vůně humusu, rostlinstva a méně vysvětlitelných věcí se mdle mísí s nočním větrem, který vane přes bažiny a moře; a nejhorší ze všeho, tichý, hluboký štěkot nějakého obrovského psa, kterého jsme neviděli ani nemohli přesně určit, odkud se ozývá. Když jsme slyšeli ten náznak štěkotu, otřásli jsme se, protože se nám vybavilo vyprávění venkovanu, neboť ten, koho jsme hledali, byl před staletími nalezen právě na tomto místě, potrhán a zohaven drápy a zuby nějaké nepopsatelné šelmy.
Vzpomínám si, jak jsme kopali ve vykrádačově hrobě svými rýči a jak nás vzrušoval obraz nás samých, hrobu, bledého přihlížejícího měsíce, hrozných stínů, groteskních stromů, ti¬tánských netopýrů, starobylého kostela, tančících smrtných ohníčků nechutných pachů, jemně sténajícího