„Jenda a Věra?“

podivil se pejsek. „To jsou hodné děti, ty mám zrovna rád. Víš co, kočičko, půjdeme k nim na návštěvu a nějak je potěšíme, když nemo¬hou jít ven.“
„Dobře,“ řekla kočička. „A vezmeme s sebou naši panenku Járinku, co jsme ji našli a co jsme se jí ujali, aby nás tam bylo víc.“
Tak vzali panenku Járinku za ručičky a šli na ná¬vštěvu k Věře a Jendovi. Jenda a Věra měli kašel a rý¬mu, a tak nesměli ven, byli doma a měli zavázané krčky a měli dlouhou chvíli.
„Já ti něco povím,“ řekl cestou pejsek kočičce, „na co si budeme s těmi dětmi hrát. Zahrajeme jim něja¬ké divadlo.“
Přišli k dětem; Věra a Jenda seděli v postýlce a há¬dali se, že si už na všechno hráli, a na co by si ještě měli hrát.
„Nazdar, děti!“ řekli pejsek a kočička. „My vám jdeme hrát divadlo.“