A proč jsi smutný,

„ králi?“ ptala se ho kočička.
„Jsem králem zlaté země a stříbrné země a diaman¬tové země za desíti horami, za desíti řekami a za mo¬řem modrým, žlutým i zeleným, ale nemáme žádnou dceru, žádnou královskou princeznu, a králové mají mít dcery princezny, a proto jsem smutný.“
„Já ti, králi, něco poradím,“ řekla kočička. „Já vím o jedné královské dceři. Je to v bílé zemi, daleko, až za černou zemí, tak já tam pojedu automobilem a tu dceru tam pro nás koupím.“
A teď kočička vzala škatuli, to byl jako kufříček, a dělala, jako že jede automobilem a že odjela. Pejsek zůstal královsky sedět a pil jako to kafíčko a pořád ří¬kal, že se na tu princeznu, na tu dcerušku, moc těší.