Vůdce jen po čtyřech?

Nejméně problémů se psy bychom měli, kdybychom se uměli chovat jako vůdce smečky nebo ve smečce nadřazený jedinec. Toho nadřazeného většina majitelů psů ještě dokáže zahrát, ale bohužel po svém. Tedy tak, že pes to příliš nepochopí, nebo to také pochopí zcela opačně, než jeho pán zamýšlel. A konflikt je na světě. Na druhou stranu chovat se jako vůdce smečky vůbec neznamená necivilizované chování, nebo dokonce chování, které by hraničilo s riskováním krutých šrámů v obličeji.
Nejeden náš kynolog se setkal s lidmi, kteří ovládali smečku psů, často i kříženců s vlky, pomocí svého chování, které zcela neobvykle a odvážně napodobovalo vůdce smečky. Vrcholem byl nedávný popis chování lidského vůdce smečky na stránkách jednoho časopisu, který vůbec neváhal pro zjednání pořádku kousnout provinilce ze smečky. Že mu to občas čtyřnohý rival vrátil, bylo znát i na jeho obličeji. Tak daleko v případě psů není třeba zacházet. Člověk má mnoho jiných předností, které dokáže uplatnit, aniž by musel naprosto mechanicky kopírovat chování vůdce smečky.
Způsoby a nástroje ovládání si pes vtiskává spolu s celkovým obrazem člověka jako příslušníka „svého“ druhu. Dokáže na ně reagovat stejně dokonale jako na signály, které za miliony let vytvořila u psovitých šelem příroda. Pes je učenlivé zvíře a dokáže odlišovat až překvapivé nuance našeho chování. Například když jsme měli v práci úspěch, vítá nás při příchodu domů jinak, než když přicházíme s hlavou plnou starostí.