nočního

větru a podivného, zpola slyšeného štěkotu odnikud, jehož objektiv¬ní existencí jsme si stěží mohli být jisti.
Potom jsme narazili na hmotu tvrdší než vlhký humus a spatřili trouchnivějící obdélnou truhlu s nánosem minerál¬ních usazenin z dlouho nenarušené půdy. Byla neuvěřitelně tvrdá a silná, ale tak stará, že jsme ji nakonec vypáčili a popásli se očima na tom, co bylo uvnitř.
Mnoho - podivuhodně mnoho - zůstalo z objektu, přestože uplynulo pět set let. Kostra, místy sice rozdrcená čelistmi tvora který ji usmrtil, držela pohromadě překvapivě pevně a my jsme požitkářsky prohlíželi čistou bílou lebku a její dlouhé pevné zuby a prázdné důlky, jež kdysi planuly stejným hřbitovním zápalem jako náš. V rakvi ležel amulet zvláštní a exotické práce, který spáč zřejmě nosíval na krku.