A tělíčko

„mají podlouhlé a na jednom konci mají hlavu a na druhém nohy,“ řekla kočička.
„A co byste tomu řekl: ty nohy jim jdou až po zem!“ povídal zas pejsek.
„A oni vám, když ti kluci jdou, tak pořád při tom nechávají jednu nohu pozadu,“ řekla zas kočička.
„I vy darebáci,“ rozkřikl se pan Čapek. „Tak jsem to tady napsal, jak jste mně to říkali, a teď se na to podívejte: vždyť to jsou zrovna takoví kluci jako všich¬ni jiní! No, vy jste pěkní lumpáci: tak jste mne pod¬vedli!“
„I nepodvedli,“ smála se kočička; „vždyť je to jis¬tě pravda, že to jsou docela takoví kluci jako jiní.“
„A když ti domažličtí jsou docela takoví jako všichni ostatní kluci, to si jistě také hrají s domažlic¬kými pejsky na honěnou a s kočičkami na schováva¬nou,“ řekl pejsek.