„Nepotřebujeme vás,“ řekli, „a je nám jedno, jestli půjdete sedět nebo ne. Nám šlo o velké ryby.“
„Když nás necháte jít, budou si myslet, že jsme to na ně nachystali.“
„Ještě nás rozesmějete,“ říkají poldové. „My že bychom pracovali s takovými pěšáky z ulice? Oni ví, že tak hluboko neklesneme.“
„Kupovali od nás,“ povídá Pejskař. „Když jsme dost dobří pro ně, jsme dost dobří i pro fízly.“
„Věříš tomu?“ ptá se jeden z poldů svého identického podřízeného. „Tihle šprýmaři škemrají, abysme je dali do chládku. Poslouchejte dobře, vy vtipálci, berte to tak, že vás nechceme přihodit na bedra daňových poplatníků, to vás nenapadlo? My bychom vám dali jenom čas, ale ti z ulice vám dají mnohem víc a nás to nebude stát ani vindru.“