Okamžitě zavolal pánům

z Organického klanu, aby je varoval, ale já se mezitím ponořil do knihovny a maximální rychlostí nasál zprávy, a tak jsem pochopil, že je to k ničemu, protože všech sedm velkých bosů i přihlouplého pokusného králíka už mají, pěkně v chládku za podvod s kartami.
To, co Pejskaři řekli do telefonu, aspoň ukázalo, na čem jsme. „Je po nás,“ povídá Pejskař.
„Dej jim čas, třeba vychladnou.“
„Ti nevychladnou nikdy,“ říká. „Je to beznadějné, ti to nikdy neodpustí, ani kdyby znali celou pravdu, protože podívej na jména těch, kterým ty karty dali, vlastně největším rybám z čáry, habibům, kteří si kupují prezidenty malých zemiček a inkasují podíly v hotovosti od chobotnic, jako jsou Shell a ITT, každou chvíli někoho oddělají a vyjdou z toho čistí. Teď sedí v base a historii organizace mají v hlavě, takže jim bude jedno, jestli jsme to udělali schválně nebo ne. Bolí je to a neznají jiný způsob, jak bolest zahnat, než ji přenést na někoho jiného. A to jsme my. Chtějí, aby nás to bolelo hodně a dlouho.“