Monday, August 07, 2006

Ani ten debil, který to do mě napálil, se mi nikdy neomluvil. Nejdřív mě napadlo, co je tohle za sukničku, že se tak shazuje. A pak jsem si řekl, že by mohlo stát za to zůstat a zjistit, co je to zač, že ze sebe dělá vola před devítiletým děckem. Ne že bych mu na tu lítost skočil. Prostě chtěl, abych mu sehnal heslo a věděl, že mu to nikdo jiný neudělá. Ale pouliční ranaři většinou nejsou tak mazaní, aby pod tlakem dovedli správně zalhat. Hned jsem poznal, že to není obyčejný kapsář nebo chmaták, který rozdává rány, protože na to, aby to dělal jinak, nemá cit. Měl hlubokou tvář, což znamená, že jeho hlava byla víc než jenom chlupatá šiška, čímž chci říct, že měl dost rozumu, aby strčil ruce do kapes a netrval na audienci u papeže. V tu chvíli jsem usoudil, že je to prolhaný parchant podle mého gusta.“
„O co ti jde na Federálním kódovacím?“ zeptal jsem se ho. „Potřebuješ vymazat záznam?“