Ale ráno to nešlo. Máma Uherka se nechtěla přímo zeptat, ale tvářila se tak ustaraně a já jí nemohl říct víc než: „Hodil mě do křoví a kde je teď, to nevím.“
A ona jenom přikyvuje a vrací se udělat snídani. Ruce se jí třesou, jak je rozrušená. Protože ví, že proti Organickému klanu Pejskař nemá šanci.
„Mrzí mě to,“ říkám.
„Co můžeš dělat? Když tě chtějí, dostanou tě. Když ti poldové nedají novou tvář, neschováš se.“
„A co když ho nechtějí?“ říkám.
Směje se mi. „Ví o tom celá ulice. Ti zatčení byli ve zprávách a každý ví, že velcí bosové hledají Pejskaře. Chtějí ho tak moc, že to celá ulice cítí.“