Saturday, October 21, 2006

Co jsme měli dělat?

Pejskař vypadal jako někdo, komu vycucli tři litry, tak byl bílý. Cestou z fízlárny povídá: „Teď poznáme, jaké to je umřít.“
A já mu říkám: „Chodče, ještě ti nestrkají pušku do pusy, ještě ti nevrážejí nůž do oka. Ještě dýcháme a máme nohy, tak pojďme zmizet.“
„Pojďme!“ povídá. „Vyjdeš z G-boro a narazíš na les, skleňáku.“
„No a co? Můžu se napíchnout a vytáhnout všechna data o tom, jak v lese žít. Je tam spousta neobývané země. Kde podle tebe roste marihuana?“
„Jsem kluk z města,“ říká. „Jsem kluk z města.“ Stojíme venku a on se rozhlíží. „Ve městě máme šanci, město znám.“
„Možná v New Yorku nebo v Dallasu, ale G-boro je prostě moc malé, ani ne půl miliónu lidí, tady nezapadneš dost hluboko.“
„No jo,“ říká a pořád se rozhlíží. „Tobě už do toho nic není, Rosoláku. Nedávají vinu tobě, ale mně.“
„Ale je to moje chyba,“ povídám, „a zůstanu s tebou a řeknu jim to.“