Má pravdu, ale mně na tom nezáleží. „Šel jsem za dvaceti procenty bohatství. Takže teď mi patří padesát procent průšvihu.“
Najednou vidí to, co hledá. „Jsou tady, Rosoláku, hajzlové, které poslali, aby mě oddělali. V tom Mercedesu.“
Dívám se, ale vidím jen světla. Potom mám jeho ruku na zádech. Dává mi takovou ránu, že letím z kolonády až do keřů a když se z nich vyhrabu, Pejskař je pryč. Asi minutu se tam plácám a nechávám se od těch rostlin škrábat, než mi dojde, že mě chtěl uklidit, aby mě nezastřelili, nerozsekali, nesejmuli laserem, nebo jak se to s ním vlastně chtěli vyrovnat.