„Tak prodej jednu, ať máš jistotu, že je čistá.“
„Prodává se balík,“ říká. „Když prodám jednu a oni si budou myslet, že mám víc, ale držím si je, abych vyšrouboval cenu, pak se možná nedočkám toho, že těch zbylých devět zinkasuju, protože třeba budu mít nehodu a o ty děťátka přijdu. Prodám všech deset najednou dnes v noci a víckrát nechci o zelených kartách slyšet.“
Tu noc, kdy prodává zelené těm slušňákům, o kterých se mezi lidem mluví jako o Organickém klanu, se bojím víc než kdy jindy. Ležím na posteli, chvěju se a hlavou se mi honí všelijaké sny, protože vím, že něco se škaredě podělá, ale ještě pořád nevím co a pořád nevím proč.