Ten si k nim

oběma klekl také a znovu objal
mladou ženu jednou paží a druhou rukou
laskal psa po hlavě. Mužův dotyk
se Kazanovi nelíbil. Nedůvěřoval mu, jak ho
již příroda naučila
nedůvěřovat dotyku všech mužských rukou,
ale strpěl ho, protože viděl,
že to ženu jaksi těší. "Kazane, kamaráde, ty bys jí
neublížil, viď?" promluvil
jeho pán něžně. "Oba ji milujeme, viď, chlapče?
Nemůžeme jinak, viď?
A ona je naše, Kazane, jenom naše! Patří tobě
a mně, a my se o ni budeme
starat, co budeme na světě, a kdybychom
někdy museli, budeme za ni
bojovat až na smrt - viď? Co říkáš, Kazane,
kamaráde stará?"