„Co kdyby se dozvěděli,

že to nebyla jeho chyba,“ říkám. „Co kdyby se dozvěděli, že to byla nešťastná náhoda? Omyl?“
Máma Uherka po mně zašilhá – málo lidí pozná, kdy šilhá, ale já jo – a říká: „Je jenom jeden kluk, který by jim to mohl podat tak, aby uvěřili.“
„Já vím.“
„Jestli ten kluk přijde a spustí Nechte mě říct, proč nemáte ubližovat Pejskaři, je to můj kamarád –“
„Nikdo netvrdí, že život je bezpečný,“ říkám. „Co horšího by mi mohli udělat, než se mi stalo v devíti?“
Přistupuje ke mně a dává mi ruku na hlavu, jenom to, nechá ji tam několik minut ležet a já vím, co mám udělat.