Aportování

Počátek cviku oba doporučují provádět jako hru s oblíbenou hračkou, ale ani při dovádění pes nesmí překousnout nebo předmět pustit. K tomu ho navádí hra, neboť nepřekousne, aby nepřišel a kořist. Již při výzvě ke hře musí psovod nastavit předmět a zinscenovat situaci tak, aby pes správně uchopil hračku, což je jeden z předpokladů, že nebude překusovat. Tedy aby předmět neměl v krajních částech čelisti.
Další fáze je podobná jako u vysílání do směru včetně zvyšování námahy psa tahem za vodítko. (Vodítko ztěžující pohyb dostával Ford i při trénincích ve vrcholové formě.) „Vpřed, aport,“ byl povel v počátcích. Psovod běžel se psem za odhozeným předmětem, a po jeho uchopení do mordy ho páníček mírně přidržuje a souběžně s tím vydává druhý z počátečních pomocných povelů – „ke mně, aport“. Na tento povel reaguje psovod rychlým couváním na výchozí místo, za neustálého sledování psa, aby držel správně aport a nepřekousl.
Další pokračování výcviku k samostatné práci psa není potřebné zkušeným kynologům připomínat, neboť zde platí obecné zásady postupných kroků. Také při aportování uplatňuje cvičitelská dvojice ztěžování křížením osy pohybu psa cizí osobou podle již zmíněných zásad.