Dokonce i o několik dní později,

kdy nás začaly pronásledovat přízraky nemilosrdné ulice, se mě nezbavil, a do toho patří i to, kdy mu Zvonek povídá: „Tak to vypadá, žes přestal vodit psy. Že bys teď pásl chlapečky? Chlapečky pro pány? Tak to ti budeme říkat Kočičkář. Nebo že bys ho měl pro soukromé použití? Vážně teď ojíždíš chlapečky?“
Pořád říkám, že Zvonka jednou někdo zabije jenom proto, aby z něj stáhl kůži a udělal si z ní sklápěcí stříšku, ale Pejskař jen mávl rukou a šel dál, zatímco já na Zvonka dělal přisprostlá gesta. Většina lidí se mě hned zbaví, když si z nich někdo začne utahovat, že jsou na chlapečky, ale Pejskař se ani nenamáhal říct, že jsem jeho kámoš nebo něco takového. Ale taky mě nekrmil po miamsku, což znamená, že jsem neplaval v Bermudském trojúhelníku s prdelí u kotníků, čímž chci říct, že se Pejskař nestyděl za to, že se mnou chodí po ulici, což vám možná nezní jako šestiminutový orgasmus, ale pro mě to bylo jako vánek v srpnu, nežádal jsem o to a nevěřil jsem, že to vydrží, ale dokud to je, bude se mi to líbit.