Věděl jsem,

kam Pejskař míří. Měl pravdu, a tak jsem mu to vítězství dopřál a vyklopil pěkně po řadě všechno, co chtěl slyšet. „Mění všechna hesla, všechny zvyky a pořád se dívá přes rameno.“
„A můj plán můžeme pomalu pochovat. Žádný čistý zelený.“
A já jsem poprvé pochopil, proč je tenhle Chodec, tenhle expasák tím pravým pro tento úkol. Nebyl vertikál jako já, neměl háček uvnitř, jako ten jeho polda z kódovacího, a neměl boule pod svetrem, aby mohl sehrát ten holčičí part, ale měl oči v loktech, v uších a kolenou, čímž chci říct, že si všímal všeho, čeho si všimnout mohl, a pak přemýšlel i o nových věcech, které ještě ani postřehnutelné nebyly, a všímal si jich. Svých čtyřicet procent si zasloužil. Dokonce i část z mých dvaceti.