Wednesday, August 30, 2006

A tak zatímco jsme čekali, až to děvče padne do Jesseho roztoužené náruče a vezme mu prst, a zatímco jsme dál vymýšleli, jak mě k němu pomalu, klidně a jistě dostat, strávil jsem s Pejskařem spoustu času. Ne, že by to po mně pokaždé chtěl, ale prostě jsem zjistil, že každé ráno kroužím po jeho autobusové trase, dokud ho nepotkám, nebo jím u Bojangla, kam chodí, aby do svých vředy obsypaných orgánů vpravil trochu cajunského kuřete. Dával jsem si pozor, abych mu nelezl na nervy. Nechtěl jsem ho vytočit, protože slavnost jeho hněvu jsem již jednou zažil. Možná by mě nejraději setřásl, ale nic pro to neudělal.