„Snad si vážně nemyslíš, že ta holka jeho prst dostane,“ říkám výsměšně.
„Ty ji neznáš,“ povídá. „Kdybysme potřebovali jeho zvonek, přinesla by nám formy v pěti velikostech.“
„A ty zase neznáš toho chlápka. Je to ten nejrovnější maník v Mayberry. Nevidím, že by své ženě zahýbal.“
„Věř mi,“ povídá Pejskař. „Dostane jeho prst tak hladce, že si ničeho nevšimne.“
Nevěřil jsem mu. Mám na lidi čich a Jesse H. to nehrál. Ledaže by začal švindlovat už v pěti a to se často nestává. Takový neskočí po první holce, kvůli které má těsno v kalhotách. Ke všemu byl ještě chytrý. Na jeho kariéře bylo vidět, že dovedl být vždy na tom pravém místě. Zdálo se, že jeho jméno vždy znali ti praví lidé. To znamená, že nebyl z těch, kteří ztratí hlavu, když mají horko v džínsách. Řekl jsem mu to.