A toho krásného dne ji měl. Pan Polda měl nějakou schůzi a na jeho sekretářku to přišlo o den dřív, a tak vstoupil Muž zevnitř s pravým vzkazem pro pana Hunta. Posadil se k terminálu, vyťukal jméno, heslo a přiložil falešný prst a mašina roztáhla své krásné nohy doširoka a vybídla ho, aby vstoupil. Za čtyřicet sekund měl přihrádky vyvolané, prstem odklepl každou zelenou, pak se odhlásil a vyšel ven. Žádné znamení, žádný zvuk signalizující, že něco není v pořádku. Šlo to příjemně jak léto a hladce jak led. Zbývalo sedět a čekat, až zelené karty přijdou poštou.