A tak jsem to udělal.

Šel jsem k Tlustýma Jackovi a řekl mu, že chci mluvit s Mátou juniorem ohledně Pejskaře. Ani ne po třiceti sekundách mě vynesli do průjezdu a kamsi mě vezli s obličejem přimáčknutým na podlahu auta, abych nepoznal, kam jedeme. Idioti. Nevěděli, že když je někdo vertikál jako já, dovede spočítat otáčky kol a přesnou trajektorii každého oblouku. Mohl jsem od ruky nakreslit mapu, kudy mě vezli. Ale kdybych to dal najevo, domů bych se už nevrátil a jelikož bylo pravděpodobné, že do mě naperou povídák, nečekal jsem a paměť si vymazal. Dobře jsem udělal – byla to první věc, na kterou se mě zeptali, když mě měli nadopovaného.