Thursday, September 21, 2006

A přesto jsem byl každé ráno nervózní a v noci jsem nespal, aniž bych to tušení mohl nějak pojmenovat.
„Chodíš, jako bys musel na záchod,“ povídá mi Chodec a je to opravdu tak. Něco smrdí, říkám si, něco se podělalo, ale přestože to vím, nedokážu pro to najít jméno, a tak jsem raději zticha, nebo si lžu a snažím se najít příčinu svého strachu. „Je to pro mě šok,“ říkám. „Být z dvaceti procent bohatý.“
„Bohatý jako ne každý.“
„To potom ty jsi dvojnásob bohatý.“
A on se na mě jen šklebí. Je to silný a mlčenlivý typ.
„Proč ale neprodáš devět a tu zbylou zelenou si nenecháš?“ říkám. „Pak budeš mít peníze na utrácení a zelenou, která ti otevře dveře do celého světa.“