Domácí cvičiště

Josef Frynta měl kromě dobrého trenéra také výhodu domácího cvičiště. Z pole za svým dome udělal louku, kterou oplotil a v některých místech osázel stromy. Na konci cvičiště si vybudoval rybník se skalkou a dřevěným mostem, po kterém se chodí pod altán s krbem. Lepší výcvikové prostředí si lze jen těžko představit. To vše sloužilo ke zpříjemnění tréninkových hodin za každého počasí, kterých se psem strávili oba muži bezpočet, psovod samozřejmě mnohonásobně víc. I takové zázemí je důležité pro pohodový výcvik, který lez rozfázovat do mnoha kratších úseků po celý den, tak jak to vyžaduje regenerace sil psa i psovoda. Josef Frynta se díky svému zaměstnání mohl naplánovat optimální výcvikový harmonogram. I to patřilo do balíčků opatření a nápadů, které vedly k úspěchu. Takže žádný pohodový rybář, ale cílevědomý Josef Frynta s postupně utvářeným plánem, systematickou přípravou, vytrvalostí a rychlým učením všeho, co vyžadovalo stálé zdokonalování psa. Tak by bylo možné podle vyprávění jeho trenéra charakterizovat muže, který dokázal za poměrně krátkou dobu něco, oč mnozí celý život marně usilují.