Nejdřív jsme zjistili, kdo hlídá děti, když Jesse H. a paní Jessová vyrazí do města (což pro greensborskou smetánku znamená procházet se pro promenádě, přát si, aby se tam něco dělo a pak se jít vyčůrat na veřejné záchodky). Zpravidla měli dvě dívenky, které k nim chodily za peníze jejich děti ignorovat, ale když měla tahle kvítka jiný program, což znamená, že měly domluvené, že se za hamburger a vid nechají pomuchlovat a protáhnout od nějakých nedopnutých kluků, volali Horkou linku Pečovatelské služby matky Hubbardové. Takže jsem se, co nejnenápadněji, vloudil do vážené organizace matky Hubbardové, když jsem ze sebe udělal žalostně přelidštělého čtrnáctiletého hocha, specializujícího se na severozápadní část města a dál na venkov. Trvalo to týden, ale Chodec nepospíchal. Dej si na čas a udělej to pořádně, říkal, když budeme spěchat, někdo si prudkého pohybu všimne, podívá se po nás a to stačí, aby nás dostali. Myslelo mu to horizontálně.