Napotom mu přede dveře vždycky kladla kobereček,
aby
měl na čem spát. Přes celé ty dlouhé noci pak věděl,
že ona je přímo za těmi
dveřmi, a byl spokojený. Den ze dne myslil méně
a méně na divočinu a víc a víc
na tu ženu.
pak najednou přišel začátek oné změny. Všude
kolem něho zavládl podivný
chvat a vzruch a mladá žena mu věnovala méně
pozornosti. Zneklidněl. Větřil
tu změnu ve vzduchu a začal pozorovat pánův
obličej. Potom přišlo to ráno,
velmi časné ráno, kdy mu opět navlékli pletený
kožený obojek a připjali železný řetěz.
Začal chápat, co se děje, teprve až když vyšel
za pánem ze dveří a octl se na ulici.
Posílají ho pryč!
Náhle se pevně posadil a odmítl se hnout z
místa. "Pojď, Kazane," domlouval
mu muž. "No pojď přece, kamaráde."
Ucouvl a vycenil bílé tesáky. Očekával švihnutí
bičem nebo ránu klackem, ale
nepřišlo to ani to. Pán se zasmál a odvedl ho
zase zpátky do domu.
Když znovu vyšli, byla žena s nimi a při chůzi mu
držela ruku na hlavě. Také jen
ona ho přiměla k tomu, aby skočil velkým otvorem
do ještě temnějšího vnitřku
vagónu, a také ona ho přivábila až do
nejtemnějšího kouta, kde ho pak pán přivázal
za řetěz. Potom oba zase vystoupili a smáli
se jako dvě děti.