Když Kazan ucouvl, stále ještě na vážkách, má-li se vůbec se svými bratry spolčovat, vyskočil ze smečky obludný šedivý kolos a vrhl se mu přímo po hrdle. Jen taktak stačil proti tomu útoku nastavit plec a nakrátko se vlk i pes váleli jeden přes druhého ve sněhu. Byli však zase na nohou, dříve než vzruch z nenadálé rvačky odlákal smečku od hostiny. Pomalu kolem sebe navzájem kroužili, bílé tesáky obnažené, žlutavý hřbet naježený jako kartáč. Kolem zápasících se stáhl osudný okruh vlků. Pro Kazana to nebylo nic nového. Tucetkrát už seděl v podobném kruhu a čekal na konečný okamžik. A nejednou již uprostřed takového kruhu bojoval o život. To byl styl, jak bojovali saňoví psi. Nezakročil-li člověk klackem nebo bičem, vždycky takový zápas končil smrtí. Pouze jeden z bojujících mohl vyváznout živ. Někdy hynuli oba. A zde žádný člověk nebyl - jedině ten osudný kruh čekajících démonů "s bílými tesáky, připravených skočit "na prvního z bojujících, sraženého na bok nebo na záda, a roztrhat ho na kusy. Kazan zde byl cizí, ale nebál se těch, kteří ho obkličovali. Základní a hlavní zákon smečky je přinutí zachovat se spravedlivě. Neměl oči pro nikoho jiného než pro velkého šedivého vůdce, který ho vyzval. Rameno u ramene vytrvale kolem sebe kroužili. Kde se před chviličkou ozývalo klapání čelistí a trhání masa, tam teď vládlo ticho. Měkkotlapí a měkkohrdlí bastardští psi z jihu by bývali ňafali a vrčeli, ale Kazan i vlk byli zticha, uši natažené dopředu místo dozadu, střapatý ocas volně svěšený. Pojednou vlk s rychlostí blesku vyrazil a čelisti mu o sebe cvakly s tvrdostí úderu ocele na ocel. O vlásek se chybil. V témž okamžiku se na něj Kazan vrhl ze strany a jeho zuby se vlkovi prořízly slabinou jako nože. Znovu kolem sebe kroužili, oči stále rudější a pysky tak vyhrnuté, až se téměř zdálo, že žádné vůbec nemají. A tu najednou Kazan vyrazil s oním vražedným chňapnutím po hrdle - a chybil se. Opět to bylo jen o vlásek a vlk útok splatil, jako předtím udělal Kazan - natrhl Kazanovi bok, až mu krev prýštila po noze a barvila sníh. Palčivá bolest v boku Kazanovi prozradila, že jeho protivník je v bojových utkáních zkušený. Přikrčil se nízko, hlavu nataženou rovně před sebe a hrdlo téměř přitisknuté do sněhu. To byl trik, kterému se Kazan naučil už jako štěně - chránit si hrdlo a čekat. Dvakrát ho vlk obkroužil a Kazan se pomalu točil dokola, oči jako čárky. Podruhé po něm vlk skočil a Kazan rozevřel své strašlivé čelisti, jistý si oním smrtelným za-hryznutím kousíček nad předními nohami. Zuby cvakly naprázdno. S mrštností kočky se mu vlk hladce přenesl přes hřbet.