Podíval se na ni a viděl, že má pozorné a tázavé oči. Šedka byla mladá - tak mladá, že snad ještě nedávno byla štěně. Tělo měla pevné, štíhlé a krásně urostlé. Hladká a hebká srst pod hrdlem a na hřbetě se jí v měsíčním světle leskla. Zakňučela na červený utkvělý svit v Kazanových očích, a nebylo to zakňourání štěněte. Kazan popošel k ní a s hlavou na jejím hřbetě zůstal stát čelem k smečce. Na hrudi cítil, jak se Šedka chvěje. Znovu pohlédl k měsíci a ke hvězdám a tajemství Šedky a noci mu bušilo v krvi.
Nevalnou část života strávil na stanicích. Většinu času prožil na cestě - v postroji - dech říje ho dosud zneklidňoval pouze zdaleka. Ale teď vanul velice zblízka. Šedka zdvihla hlavu. Měkkým čenichem se dotkla jeho rány na krku a v jemnosti toho doteku, v tlumeném tónu v jejím hrdle Kazan opět cítil a slyšel to divuplné něco, co se dostavovalo s pohlazením ruky oné ženy a se zvukem jejího hlasu.