Naučila
se je mít ráda, obdivovat jejich odvážnou drsnou
mužnost a oddané srdce ještě dříve, než si ji přivedl
mezi ně. A ve snaze překonat ten pocit strachu a
nechuti, který v ní ten nový psovod jejího manžela
vzbudil, najednou se na McCreadyho usmála.
"Nemá vás rád," vyčetla mu s vlídným úsměvem.
"Nechcete se s ním spřátelit?"
Táhla Kazana k němu, ale Thorpe nepouštěl konec
řetězu z ruky. Jak se tak skláněla k psovi, McCready
k ní z boku přistoupil.
"Jste kurážná," řek!. "Toho bych se já neodvážil.
Ukousl by mi ruku."
Vzal si od Thorpa lucernu a odváděl je k úzké
pěšině ve sněhu, která odbočovala od
železniční trati. Kus hlouběji v hustém smrkovém
lese se skrýval tábor, z něhož Thorpe před
čtrnácti dny odejel. Místo jednoho stanu, který
doposud sdílel se svým vůdcem, tam nyní stály
stany dva. Před nimi plápolal velký oheň.
Blízko ohně stály dlouhé saně a kolem spatřil Kazan
tmavá těla a světélkující oči svých druhů ze spřežení,
přivázaných ke stromům právě na obvodu světelného kruhu
ozářeného ohněm.