Sunday, September 02, 2007

Nikdo nevěděl, že je to žal - leda snad sama
žena. Nepřiblížila se k němu. Nepromluvila na
něj. Ale bedlivě ho sledovala - a nejbystřeji ho
pozorovala, když se díval na McCreadyho.
Později, když Thorpe a jeho žena se již odebrali
do svého stanu, začalo sněžit a to, jak sníh
účinkoval na McCreadyho, Kazana mátlo.
Muž zneklidněl a často pil z ploché láhve, z níž
si přihýbal už minulý večer. V záři ohně byla
jeho tvář stále rudější a rudější a Kazan viděl
nápadný lesk jeho zubů, když muž upřeně civěl na
stan, v němž spali Thorpovi. Znovu a znovu
přistupoval vůdce docela blízko k jejich stanu a
poslouchal. Dvakrát zaslechl nějaký pohyb.
Naposledy to byl zvuk Thorpova hlubokého
oddychování. McCready se chvatně vrátil k ohni
a obrátil obličej přímo vzhůru k obloze. Chumelilo
se tak hustě, že když zase sklonil hlavu, mžoural
a musil si protřít oči. Potom zašel do šera za
osvětleným kruhem a shýbl se nízko nad stopu,
kterou před několika hodinami vyryly saně.
Byla padajícím sněhem téměř úplně zaváta.
Ještě hodinu, a nebude po stopě ani
památky - nic, co by nazítří mohlo komukoli,
kdo by tudy procházel, prozradit, kudy jeli. Do
rána přikryje sníh všechno, i oheň, když ho
nechá vyhasnout.