Saturday, August 25, 2007

Stál strnule a bez hnutí, mezitím
co ho Thorpe uvazoval k saním. Znovu byl zase ve
svých lesích - a jako vedoucí pes spřežení. Jeho
paní se smála a radostně tleskala rukama vzrušením
z podivného neznámého a nádherného života, který
od nynějška bude sdílet.
Thorpe prudce odhrnul plachtový závěs jejich
stanu a žena vešla dovnitř první. Vůbec se neohlédla.
Nepromluvila na Kazana jediné slovo. Zakňučel a potom
otočil své červené oči na McCreadyho. Ve
stanu Thorpe říkal:
"Mrzí mě, Isabelo, že starý Smrk nechtěl jet
s námi zpátky. Odvezl mě sem, ale za nic na světě,
z lásky ani za peníze, jsem ho nemohl přimět k tomu, aby
se mnou zase šel zpátky tam. Je to Indián z misie
a dal bych za to měsíční plat, abys ho viděla, jak
to dovede se psy. Tomuhle McCreadymu tak
docela nedůvěřuju. Je to prý divný pavouk, říkal mi
zdejší přednosta stanice, a lesy zná jako své boty.
Ale psi nemají cizí lidi rádi. Kazanovi k srdci
nepřiroste, ani za mák ne, za to ručím!" Kazan
zaslechl ženin dívčí hlas a strnul jako socha
a nehnutě mu naslouchal. Neslyšel ani neviděl
McCreadyho, když ten se k němu zezadu přikradl.