McCready splácí dluh

Mužův hlas mu zazněl za zády nečekaně jako
výstřel; "Pedro!"
V mžiku se Kazan přikrčil, jako kdyby ho byl šlehl
bič. "Tentokrát jsem tě nachytal - viď, neřáde
jeden!" za4 šeptal McCready, tvář ve světle
ohně podivně bledej.
"Změnil jsi jméno, co? Ale nachytal jsem tě
viď?"

DLOUHOU DOBU PO TOM, KDY
PRONESL
tato slova, seděl McCready mlčky u ohně. Hledě
upřeně na Kazana, a odvrátil-li od něho
chvílemi oči. stalo se tak pokaždé jen na krátký okamžik. Po
čase když měl jistotu, že Thorpe a
Isabela se již uložili k spán^j ku, zamířil do svého
stanu a vrátil se odtamtud s láhví whisky. Příští
půl hodiny vytrvale popíjel. Potom
přešel k saním a posadil se na jejich konec
z dosahu Kazanova
řetězu. "Nachytal jsem tě, viď?" opakoval a v
lesku jeho očí se
začal jevit účinek lihoviny. "Rád bych věděl,
kdo ti změnil
jméno, Pedro. A jak k tobě k sakru přišel on! Ho,
ho, kdybys tak
mohl mluvit -" Zaslechli ze stanu Thorpův hlas
a McCready sebou
škubl a napřímil se.
Zrudl náhle v tváři a vstal a zastrčil plochou láhev
do kapsy kabátu. Obešel oheň, po špičkách se
opatrně vplížil do stínu stromu u Thorpova stanu
a tam dlouhou chvíli postál a poslouchal. Byla
půlnoc, než zašel do svého stanu. V teple ohně
se Kazanovi pomalu zavřely oči. Dřímal neklidně
a mozkem mu vířily zmatené vidiny. Jednu
chvíli bojoval, a tu klapal čelistmi. Jindy se zas
vzpíná na uvázaném řetěze, ale McCready nebo
jeho velitel, byli právě o kousíček dál, než kam
dosáhl. Opět cítil něžný dotyk té dívčí ruky a
slyšel líbezný hlas mladé ženy, kterak zpívá jemu
i jeho pánovi, a tu se jeho tělo chvělo a škubalo
vzrušením, jaké ho v ten večer uchvátilo. A hned
se zase obraz změnil. Uháněl v čele nádherného
spřežení - šesti psů Královské severozápadní
jízdní policie- a jeho pán na něho volal Pedro!
A znovu se scéna vystřídala. Byli v táboře.