Rysí drápy se mu zařízly do masa a rozdíraly mu bok - trochu vysoko, než aby to bylo smrtelné. Ještě jedno trhnutí a byly by mu zajely až do vnitřností. V zápase se však dostali až těsně ke kraji skalní stěny a náhle, bez jediného zavrčení nebo skřeku, se převážili dolů. O padesát nebo šedesát stop níže tvořila skála široký stupeň, a třebaže se při pádu ve vzduchu převalovali, Kazanovy zuby se zatínaly jen hlouběji.
Dopadli se strašlivou prudkostí, Kazan navrch. Náraz ho odhodil na pět stop od nepřítele. Bleskem byl na nohou, hlava se mu motala, ale zlostně vrčel, hotov k obraně. Rys ležel bezvládně a bez hnutí tam, kam dopadl. Kazan k němu popošel, stále ve střehu, a opatrně počichával. Něco mu říkalo, že je po boji. Obrátil se a pomalu se do-vlekl po skalním stupni ke stezce a vrátil se k Šedce. Šedka už nebyla ve svitu měsíce. U samé rozsedliny mezi oběma skalisky ležela bezvládná a mrtvá tělíčka tří štěňátek. Rys je roztrhal na kusy. S žalostným zaskučením přistoupil Kazan k oběma balvanům a strčil mezi ně hlavu. Tam ležela Šedka a stýskala si svým strašlivým vzlykavým nářkem. Vlezl k ní a začal jí olizovat krvácející plece a hlavu. Po celý zbytek noci skulila bolestí. Když se rozbřesklo, dovlekla se ven k neživým tělíčkům na skále.