V každou jinou dobu dlela mu po boku. Když si nyní již na slepotu zvykla, doprovázela ho dokonce i na jeho lovech, dokud nenarazil na zvěř a nepustil se za ní. Tu pak na něho čekávala. Kazan obyčejně lovil velké sněžné králíky. Ale jednoho dne uštval a zadávil koloucha. Kořist byla příliš těžká, aby ji dovlekl k Šedce, a vrátil se tedy na místo, kde na něho čekala, a dovedl ji k hodům. Jak léta přibývalo, stávali se po mnoha stránkách stále nerozlučnějšími a nerozlučnějšími, až konečně všechny jejich stopy, křižující celou divočinu, byly vždycky dvojité a nikdy jednoduché a běžely vždycky spolu a nikdy zvlášť.
Pak přišel ten velký požár.
Šedka zvětřila jeho pach, když byl ještě dva dny na západ. Ten večer zacházelo slunce v sinavém mraku. Měsíc, doplouvající na západ, krvavě zrudl. Když tak zapadal za divočinou, říkali mu Indiáni Krvácející měsíc a ovzduší pro ně bylo plno zlých znamení.
Celý příští den byla Šedka neklidná a k polednímu zachytil Kazan v povětří předzvěst, kterou ona vycítila o mnoho hodin dříve než on. Pach ustavičně sílil a vpolou odpoledne zastírala slunce kouřová clona. Útěk vší divoké zvěře z trojúhelníka lesů mezi soutokem řek Pipestone a Cree by byl začal již tehdy, nebýt toho, že se vítr otočil. To byl osudný obrat. Požár se hnal od jihozápadu. Potom vítr přeskočil přímo na východ a odnášel dým s sebou - a v té krátké úlevné přestávce všechna zvěř v trojúhelníku mezi oběma řekami čekala. To poskytlo požáru čas, aby se rozvinul do šíře a zachvátil celou základnu trojúhelníka, a tím i odřízl poslední cestu k útěku z lesa.
Pak se vítr otočil znovu a požár se hnal k severu. Ze špičky trojúhelníka se tím stala smrtelná past. Po celou noc se jižní obloha stápěla v sinavé záři a ráno již žár a kouř a popel přímo dusily.
Šílený strachy, hledal Kazan marně nějakou možnost útěku. Ani na jediný okamžik neopustil Šedku. Bylo by pro něho bývalo hračkou přeplavat kteroukoli z obou řek,
protože byl ze tří čtvrtin pes. Ale Šedka couvala a bázlivě se zdráhala, jen pocítila trochu vody na tlapkách. Jako všichni z jejího plemene, raději hleděla vstříc ohni a smrti než vodě. Kazan ji pobízel. Aspoň desetkrát skočil do vody a odplaval na řeku. Ale Šedka se nepustila dál, než kde se stačila brodit.