"Je to někde u Montrealu nebo u Quebeku?" ptal se Henri.
Weyman se usmál a vytáhl z kapsy fotografii. Byl to obrázek dívky.
"Ne. Leží daleko na západ, v Saskatchewanu. Před sedmi lety jsem tam jezdíval každý rok střílet stepního kura, kojota a losa. Tenkrát ještě žádný North Battleford nebyl - jenom nádherná prérie, stovky a stovky čtverečních mil prérie. Na řece Saskatchewanu, kde teď leží North Battleford, stávala jediná lovecká bouda, a tam
jsem bydlíval. V tom srubu zůstávala holčička, bylo ji dvanáct let. Chodívali jsme spolu na lov - já tehdy totiž taky zabíjel zvířata. A ta holčička se někdy rozplakala, když jsem něco zabil, a já se jí smál. Pak přišla jedna železnice, a pak druhá, a spojily se blízko srubu, a z ničeho nic vyrostla ze země vesnice. Před sedmi lety, Henri, tam býval jenom ten srub. Před dvěma roky tam žilo osmnáct set lidí. Letos, když jsem projížděl, bylo jich tam už pět tisíc, a ode dneška za dva roky jich tam bude deset tisíc.
Na místě, kde stával ten srub, jsou dnes tři banky s kapitálem čtyřiceti miliónů dolarů a na dvacet mil od města můžete vidět zář jeho elektrických světel. V městě je kolej a fakulta za sto tisíc dolarů, vyšší střední škola, oblastní chorobinec, hasičská stanice, dva kluby, obchodní komora a do dvou let bude mít katedrálu. Jen si to představte - to všechno, kde před pár lety vyli kojoti! Lidé se tam hrnou tak rychle, že město nestačí vést záznamy o jejich počtu. Ode dneška za pět let bude na místě, kde stával ten starý srub, město s dvaceti tisíci obyvateli. A ta holčička ze srubu, Henri - dnes je to už mladá slečna a její rodiče jsou - no, bohatí. Ale na tom mi nesejde. Hlavní je, že si mě na jaře vezme. Kvůli ní jsem přestal zabíjet zvířata, když jí bylo teprve šestnáct. Poslední zvíře, které jsem zabil, byla stepní vlčice a měla štěňata. Elena si jednoho vlčka nechala. Má ho dodnes - ochočeného. Právě proto mám ze všech divokých zvířat nejraději vlky. A doufám, že tihle dva se od vašeho pásma odtoulají živi a zdrávi."
Henri na něho vyvaloval oči. Weyman mu podal obrázek. Byla to dívka s líbeznou tváří a s hlubokýma čistýma očima, a jak si ji tak Henri prohlížel, v koutcích mu zaškubalo.
"Moje Lowaka mi umřela před třemi lety," řekl. "Ta taky milovala divoká zvířata. Ale ti vlci - sacrebleu! Vyženou mě odsud, jestli je neoddělám!" Jednoho dne dostal Henri ohromný nápad. Weyman byl s ním, když přišli na čerstvé rysí stopy.