Pátou noc se rys vracel, došel k vývrati, dal se zlákat až přímo k návnadě a ostré zuby ocelové pasti mu nemilosrdně sevřely pravou zadní nohu. Kazan a Šedka klusali lesem asi o čtvrt míle stranou, když zaslechli řinčení ocelového řetězu, jak se rys snažil vyškubnout. O deset minut později stáli ve vchodu do jeskyně pod vývratí. Byla bílá jasná noc tak ozářená nesčetnými třpytivými
hvězdami, že by při jejich světle byl mohl lovit i sám Henri. Rys se zatím vyčerpal a ležel schoulený na břiše, když se Kazan a Šedka objevili. Boj zahájil Kazan, kdežto Šedka jako obyčejně čekala vzadu. Hned v první nebo druhé z těchto bitek v pásmu pastí by Kazana pravděpodobně nebylo minulo rozpárání břicha nebo prokousnutí krční žíly, kdyby ta zuřivá kočka bývala volná. V otevřeném boji pro něho byl rys protivníkem nad jeho síly, třebaže největší z nich měli o deset liber menší váhu než on. Na Sluneční skále ho zachránila náhoda. Na písčité výspě mu zase k vítězství nad rysem dopomohla Šedka spolu s dikobrazem. A na Henriho lovecké trati mu zase spojencem byla past. I když měl nepřítele takto spoutaného, odvažoval se Kazan velmi mnoho. A ještě víc než kdy předtím se odvažoval, když napadl rysa pod vyvráceným stromem.
Kočka byla starý zkušený bojovník, šest nebo sedm let stará. Drápy měla na pět čtvrtí palce dlouhé a zahnuté jako turecká šavle. Obě přední nohy a levou zadní měla volné, a když se k ní Kazan blížil, stahovala se zpátky, takže se jí řetěz pastí skládal volně pod tělem. Na tom místě nemohl Kazan použít své staré taktiky, totiž obcházet kolem lapeného nepřítele tak dlouho, dokud se rys do řetězu nezamotal nebo si ho tak zkrátil a zkroutil, až už vůbec nemohl skočit. Musel rysa tentokráte napadnout čelo proti čelu, a také se na něj náhle vrhl. Srazili se plec na plec.
Kazanovy špičáky chňaply po rysově hrdle, a chybily se. Než mohl chňapnout znovu, hrábl rys bleskurychle svou volnou zadní nohou, a i Šedka slyšela páravý zvuk, když jeho drápy roztrhly maso.