Monday, May 10, 2010

kniha o psovi

Do nozder se mu plným proudem drala šťavnatá vůně pečených sobů, a jak se tak krčil k zemi, dosud s onou vlčí opatrností, jíž ho naučila Šedka, muži s dlouhými bidly strhli obrovské pečeně stranou, až hlučně žuchly do rozbředlého sněhu kolem ohňů. Jediným mocným náporem se horda divoce rozjařených hodovníků vrhla s tasenými noži kupředu a za nimi se hnala jedna vrčící hromada psů.
Rázem zapomněl Kazan na Šedku, zapomněl na všechno, co ho naučil člověk i život v divočině, vyrazil a jako šedivý šíp letěl přes světlinu.
Psi se hrnuli zpátky, když k nim doběhl, protože půl tuctu faktorových zřízenců je švihalo přes hlavu dlouhými pletenými biči ze sobích střev. Prudkým palčivým šlehem se žíla biče zasekla jednomu eskymáckému psu do plece, a jak po žíle chňapl, jeho tesáky zasáhly Kazanovo stehno. S rychlostí blesku mu Kazan rafnutí oplatil a v příštím okamžiku se čelisti obou psů srazily. A v dalším okamžiku byli oba na zemi a Kazan visel eskymáckému psu na hrdle.
S křikem se k nim vrhli muži. Znovu a znovu protínaly jejich biče vzduch jako nože. Jejich rány dopadaly na Kazana, který byl navrchu, a jak cítil ty palčivé bolestné šlehy nelítostných bičů, náhle ho zalil prudký příval vzpomínek na dávné doby - na doby klacku a biče. Zavrčel. Zvolna popouštěl sevřené hrdlo eskymáckého psa.
A vtom se z té tlačenice psů a mužů vynořil jiný muž - s klackem!
Ten dopadl Kazanovi na hřbet a síla úderu ho porazila, až se svalil na bok do sněhu. A už se klacek zdvihal nanovo. Za klackem byla tvář - surová, ohněm zrudlá tvář. Byla to podobná tvář jako ta, která kdysi Kazana vyhnala do pustiny, a když klacek znovu dopadal, Kazan se uhnul plné tíze úderu a tesáky mu zasvítily jako nože ze slonoviny.
Klacek se zdvihl potřetí, a tentokrát zachytil Kazan ránu ve vzduchu a jeho zuby rozdrásly muži ruku od lokte až po zápěstí.
"Proboha!" zaječel muž,,bolestí, a jak se Kazan řítil k lesu, zahlédl záblesk. To se zatřpytila hlaveň pušky. Následoval výstřel. Něco jako řeřavý uhlík přeběhlo Kazanovi po stehně a hluboko v lese se zastavil, aby si olízal palčivou rýhu, kde kulka projela právě dost hluboko, aby mu z masa sedřela proužek kůže a srsti.

Labels: