A ona také první uviděla Pierra Radissona, jak přichází po jejich stopě, a rozběhla se kvapně zpátky ke Kazanovi a dala mu výstrahu.
Potom Kazan pochytil ten pach a ve světle hvězd viděl přicházet matnou siluetu. Pokusil se odplazit kus dozadu, ale mohl sebou pohnout vždycky sotva o píď. Muž se k nim rychle blížil. Kazan zahlédl lesk pušky v jeho ruce. Slyšel mužův drásavý dutý kašel a dopad jeho nohou ve sněhu. Šedka se choulila těsně vedle něho, chvěla se a cenila zuby. Když se k nim Pierre přiblížil asi na dvacet kroků, Šedka se odkradla dozadu do hlubších stínů smrčiny.
Kazan měl hrozivě vyceněné tesáky, když se Pierre zastavil a díval se na něj dolů. S vypětím se postavil na nohy, ale padl zase zpátky do sněhu. Muž si opřel pušku o stromek a nebojácně se ke Kazanovi shýbl. Se zuřivým zavrčením mu Kazan chňapl po natažených rukou. K jeho překvapení se muž nechopil ani hole, ani klacku. Znovu k němu natáhl ruku - opatrně - a promluvil hlasem, který byl pro Kazana úplně nový. Pes opět chňapl a zavrčel.
Muž neustával, celou dobu na něj vytrvale mluvil a jednou se jeho ruka v tlusté palečnici dotkla Kazanovy hlavy a ucukla, dříve než ji psovy čelisti stačily sevřít. Znovu a znovu k němu muž natahoval ruku a třikrát pocítil Kazan její dotyk na hlavě, a v tom doteku nebyla ani hrozba, ani ublížení.