Oheň jí dodal odvahy. Čtyřicet mil - a řeka vede k jejich domovu! Musí to dokázat - s děťátkem - a s Vlkem. Nejdřív se k němu obrátila, zavolala na něho jménem a položila mu ruku na hlavu. Potom mu dala kus masa,
který nechala rozmrznout nad ohněm, a rozpustila trochu sněhu na čaj. Hlad neměla, ale připomněla si, jak ji otec nutíval jíst čtyřikrát i pětkrát denně, a proto se přemohla a nasnídala se - suchar, řízek masa a tolik horkého čaje, kolik dokázala vypít.
Potom uhodila strašlivá hodina, které se tak
děsila. Zabalila otcovo mrtvé tělo pevně do pokrývek a převázala je pletenými řemínky. Pak nakupila všechny kožešiny a pokrývky na saně, na konec bližší k ohni, a hluboko do nich zachumlala malou Janinku. Strhnout stan byl těžký úkol. Provazy byly tuhé a zmrzlé, a když práci skončila, jedna ruka jí krvácela.
Naložila stan na saně a potom si napůl zakryla tvář, otočila se a zahleděla se dozadu.
Pierre Radisson ležel na svém loži z větví balzámových jedlí a nad ním nebylo nic než šedivá obloha a vrcholky smrků. Kazan stál s nohama toporně vzepřenýma o zem a větřil. Hřbet se mu naježil, když Jana pomalu popošla kousek zpátky a poklekla vedle té nehybné věci zavinuté do pokrývek.