Thursday, August 07, 2008

Ale Šedka ve své slepotě větřila smrt. Tetelilo se to v korunách stromů nad její hlavou. Nacházela to pod každou stříškou s políčenou návnadou, ke které přišli - smrt - lidskou smrt. Bylo to stále silnější a silnější a Šedka kňučela a rafala Kazanovi lehce po boku. A Kazan klusal dál. Šedka běžela za ním až na kraj světliny, na které stál Lotiho srub, a tam přisedla zpříma na zadek, zdvihla slepou tvář k šedivé obloze a dlouze a tesklivě zavyla. V tom okamžiku se začala Kazanovi po celém hřbetě ježit srst do hřebínku. Kdysi dávno tak vyl před stanem svého pána, který právě zemřel, a přisedl tedy na zadek i nyní a vyl píseň smrti spolu se Šedkou.I on to teď již ucítil.
Ve srubu byla smrt a nad srubem se tyčil okleštěný slabý kmen a na špici té žerdě se třepotal pruh červeného bavlněného hadru - výstražná morová vlajka, varující před epidemií od Athabasky až k Zálivu. • Tento muž, podobně jako stovky jiných hrdinů Severu, vyvěsil dříve výstrahu, než ulehl na smrtelné lože. A téže noci, za chladného svitu měsíce, Kazan a Šedka zamířili na sever do kraje kolem Fond du Laku. Tam je již předešel posel ze stanice na Sobím jezeře, jenž předával nahoru výstrahu, která došla z Nelson Housu a z kraje dole na jihovýchodě."Na Nelsonu jsou Černé neštovice," oznámil posel Williamsovi ve Fond du Laku, "a postihly kmen Krí na Wollastonu. Ví sám bůh, jak to řádí mezi Indiány kolem Zálivu, ale jak jsme slyšeli, Čipevaje mezi Albany a Churchillem to šmahem kosí." Odjel týž den se svými uštvanými psy, jimž docházel dech. "Jedu to ohlásit
Ještě do Revillonu lidem na západě," řekl na vysvětlenou. O tři dny později došla z Churchillu zpráva, že všichni zaměstnanci společnosti i poddaní Jeho Veličenstva na západ od Zálivu se mají připravit na příchod Červeného děsu.
Williamsovi zbledl vyzáblý obličej, že byl bílý jako papír, který držel v ruce, když četl ta slova churchillského faktora.
"To znamená kopat hroby," pravil. "To je jediná příprava, jakou můžeme
udělat."
Přečetl zprávu nahlas mužům ve Fond du Laku a mezi všechny, kdo byli po ruce, rozdělil úkol rozšířit tu výstrahu po celém území stanice. Nastalo spěšné zapřahání


psů a na každých odjíždějících saních byla štůčka červené bavlněné látky - štůčka, jež byla zlověstným znamením smrti, příšerným znakem morové nákazy a hrůzy. A muži, kteří se vypravovali, aby červenou látku rozvezli mezi obyvatele lesů, se zimničně roztřásli, kdykoli se jí dotkli. Kazan a Šedka narazili na stopu jedněch takových saní na Šedé Bobří řece a sledovali ji asi půl míle. Nazítří narazili kus dál na západ na druhou a čtvrtého dne ještě na třetí. Poslední stopa byla docela čerstvá a Šedka od ní uskočila jako uštknutá a s vrčením vycenila tesáky. S větrem se k nim donesl štiplavý zápach dýmu. Když se Šedka vysokým skokem přenesla přes všechny známky ve sněhu, odbočili v pravém úhlu od stopy a vyšplhali se na vrchol hřebene.Dole na pláni proti větru hořel srub. V smrkovém lese mizelo psí spřežení a muž. Kazan hluboko v hrdle rachotivě zaskučel. Šedka stála nehybně jako skála. Ve srubu hořel člověk skosený morovou nákazou neštovic. Takový byl zákon Severu. A tajemství pohřební hranice znovu dolehlo na Kazana i Šedku. Tentokrát však nezavyli, ale splížili se rychle dolů na další pláň a nezastavili se ten den, dokud nepronikli hluboko do suché a chráněné slatiny deset mil na sever.