za ním. Ohlédl se, a jakmile spatřil svou družku, všechna síla, která v jeho vyhladovělém těle dosud zbývala, se projevila v náhlém strnulém napětí. Stála, přední tlapy pevně vzepřené o zem směrem k východu; štíhlou šedou hlavu natahovala daleko kupředu po pachu a chvěla se na celém těle.
Vtom znenadání zaslechli zvuk - a s hlasitým zaskučením vyrazil Kazan směrem, odkud se ozval, a Šedka po jeho boku. Pach doléhal k Šedčiným nozdrám stále silněji a brzy ho ucítil i Kazan. Nebyl to pach králíka ani koroptve. Byla to vysoká.
Přibližovali se opatrně, drželi se ustavičně přímo proti větru. Slatina byla stále zarostlejší, smrčina stále hustší a tu - ve vzdálenosti asi sto metrů před nimi - se ozvalo praštění a dorážení zaklesnutých parohů. V několika vteřinách přelezli přes sněhovou^závěj a Kazan se zarazil a přitiskl se na břicho k zemi. Šedka se přikrčila těsně vedle něho, slepé oči namířené na to, co cítila, ale co nemohla vidět.
Padesát metrů před nimi si v husté smrčině našla útulek skupina několika losů. Dočista vyžrali prostoru v rozloze jednoho jitra. Stromy byly dohola orvané tak vysoko, kam až jen zvířata dosáhla, a sníh byl jejich kopyty do tvrda udupaný. Na jitrové holině bylo šest zvířat, dvě z nich jeleni - a tito jeleni spolu právě bojovali, zatímco tři laně a jedno mládě se tlačily dohromady do hloučku a pozorovaly zuřivý souboj.
Právě před bouří zavedl mladý ztepilý jelen, ze tří čtvrtin dorostlý a s malými pevnými parohy čtyřletého kusu, tři laně a mládě na toto chráněné místo ve smrčině. Až do minulého večera byl pánem stáda. V noci vtrhl do jeho domény starší jelen.
Vetřelec byl čtyřikrát starší než mladý jelen. A také o polovinu těžší. Jeho ohromné lopatovité parohy - sukovité a nepravidelné, ale mohutné - svědčily o velkém stáří. Jako bojovník zocelený ve stovkách bitek neváhal pustit se v zápas s úmyslem oloupit mladšího jelena o domov a rodinu.