Sea dogs

Celou tu dobu se Zlomený zub ani nepohnul. Když se Kazan konečně všech pokusů o útok vzdal, starý stavitel se svezl přes okraj hráze a zmizel pod vodou. Poznal, že stejně jako rys, ani Kazan nedovede bojovat ve vodě, a ihned tu novinu rozhlásil mezi členy své osady. Šedka a Kazan se vrátili k vývratu a lehli si na slunci a vyhřívali se. O půl hodiny později se na protějším břehu
rybníka vynořil Zlomený zub. Po něm se objevili další bobři. Za vodou pokračovali opět ve své práci, jako kdyby se nebylo nic stalo. Dřevorubci se vrátili ke svému kácení stromů. Půl tuctu bobrů pracovalo ve vodě a nosilo náklady mazlavé malty a větviček. Střed rybníka pro ně byl nepřekročitelnou hranicí. Přes ni nepřeplul ani jediný. V následující hodině jeden z bobrů snad desetkrát připlaval až na tu hranici a tam sečkal a díval se na lesklá tělíčka mláďat, která Kazan zabil. Možná že to byla jejich matka a snad nějaký jemnější instinkt, Kazanovi neznámý, to prozradil Šedce - neboť Šedka seběhla dvakrát dolů a očichávala obě mrtvolky a po obakrát, ačkoli neviděla, se tam rozběhla právě v okamžiku, kdy matka bobřice doplula k hranici uprostřed rybníka. První nenávistná zběsilost již Kazanovi z krve vyprchala a nyní bobry bedlivě pozoroval. Poznal, že to nejsou bojovníci. Bylo jich mnoho na něho jednoho, a přece před ním utíkali jako hejno králíků. Zlomený zub se po něm ani neohnal - a Kazanovi pozvolna svítalo, že tyhle dotěrné vetřelce, kteří se pohybují ve vodě i na zemi, bude musit lovit stejně, jako se plíží za králíky a koroptvemi. Brzy odpoledne vklouzl tiše do houští a za ním i Šedka.
Často se začal plížit za králíkem tak, že zamířil od něho pryč, a teď zkusil ten vlčí úskok i na bobrech. Za vývratem se obrátil a s větrem v zádech se pustil klusem proti proudu říčky. Na Čtvrt míle daleko byla říčka hlubší než kdy předtím. Jedno z jejich starých míst, kde se brodívali přes, bylo úplně zatopené a Kazan se nakonec vrhl do vody a přeplaval. Šedku nechal, aby na něho čekala na té straně říčky, kde byl vývrat. Sám nyní rychle zamířil zpátky k hrázi, ale držel se přitom dvě stě metrů stranou od vody. Dvacet metrů pod hrází bujela až u samé říčky křovinatá houština vrb a olší a Kazan jí využil. Připlížil se k hrázi na délku jednoho dvou skoků, aniž ho někdo zpozoroval, a přikrčil se těsně k zemi připraven vymrštit se kupředu, jakmile se naskytne příležitost.

Většina bobrů teď pracovala ve vodě. Těch pět nebo šest, kteří byli ještě na břehu, se pohybovalo až u samé vody a kus proti proudu. Po několikaminutovém čekání chtěl Kazan už málem vsadit všechno na jeden pokus a vrhnou)
se prudce na své nepřátele, když vtom nějaký pohyb
na hrázi upoutal jeho pozornost.
Asi v polovině pracovali dva tři bobři na zpevnění prostřední části dřevěné kostry hlinitým tmelem. S rychlostí blesku vyrazil Kazan ze své skrýše do úkrytu za hrází.
Pod ní byla voda velice mělká, protože hlavní část proudu si nacházela průchod blízko u protějšího břehu. Nikde mu nedosahovala ani po břicho, jak se brodil doprostřed.
Byl pod hrází před bobry dokonale skryt a vítr vanul pro něho příznivě. Způsobil-li vůbec jaký hluk, šum proudící vody ho přehlušil. Brzy uslyšel bobří dělníky nad sebou.
Větve poražené velké břízy mu poskytly oporu pro nohy a po nich se drápal nahoru.
Za okamžik se nad vrcholem hráze objevila jeho hlava a plece. Ani ne na délku ruky od něho vpravoval Zlomený zub vší silou do hráze metrový kus topolového kmenu, silný jako mužská paže. Byl tak zabraný do práce, že Kazana ani neslyšel, ani neviděl. Jiný bobr dal výstrahu tím, že sebou pleskl do rybníka.
Zlomený zub zdvihl hlavu a jeho oči se setkaly s Kazanovými vyceněnými tesáky.
Neměl ani čas se otočit. Odrazil se dozadu a padal po hřbetu, ale bylo již o zlomek vteřiny pozdě.
Kazan už na něm visel.
Jeho dlouhé tesáky se zaťaly Zlomenému zubovi hluboko do krku. Ale starý bobr se odrazil dost daleko, aby Kazan ztratil oporu pod nohama. V témž okamžiku se bobrovy
dlátovité hlodáky pevně zaklesly do volné kůže na Kazanově hrdle.
V tomto vzájemném sevření, kdy se Kazanovy dlouhé tesáky bořily téměř až k bobrově krční žíle, spolu padali do hluboké vody rybníka.
Zlomený zub vážil šedesát liber. Tím okamžikem, jak se dotkl vody, byl ve svém živlu - a když už se jednou zahryzl Kazanovi do krku, houževnatě mu na něm visel a nořil se do hloubky jako kus železa. Stáhl Kazana úplně pod vodu.
Kazanovi se hrnula voda do tlamy, do uší, do očí i do nosu. Byl oslepený a jeho smysly nevnímaly nic než zmatený hukot. Ale místo aby se bránil a snažil se vyprostit, tajil dech a zarýval zuby ještě hlouběji. Dopadli na měkké dno a kratičko sebou mlátili v bahně. Potom Kazan bobra pustil.
Bojoval nyní o svůj vlastní život - nikoli již o bezživotí Zlomeného zuba. Vší silou svých mocných údů se snažil bobrovi vyškubnout - aby mohl vyplout na hladinu, na čerstvý vzduch, k životu. Sklapl pevně čelisti, protože věděl, že vdechnout znamená zahynout. Na zemi by se byl z moci Zlomeného zuba vysvobodil bez potíží. Ale pod vodou byl stisk bobrových hlodáků vražednější, než by na břehu bývaly trháky rysovy.
Náhle se v blízkosti rozvířila voda, jak druhý bobr zblízka obeplouval oba zápasníky. Kdyby se byl přidal ke Zlomenému zubovi, byl by se Kazan rychle přestal škubat nadobro.
Ale příroda nepředvídala den, kdy Zlomený zub bude bojovat s tesákem. Starý patriarcha neměl již žádný zvláštní důvod, aby Kazana držel déle pod vodou. Nebyl pomstylačný. Nežíznil po krvi ani po cizí smrti. Když shledal, že je volný a že ten podivný nepřítel, který na něho dvakrát skočil, mu nemůže ublížit, rozevřel zuby. Pro Kazana to byl poslední možný okamžik. Jen mátožně se hrabal, když vyplul na hladinu vody. Ze tří čtvrtin utopený, jen taktak dokázal přehodit přední tlapy přes tenkou větev, která vyčnívala z hráze. To mu poskytlo čas, aby si naplnil plíce vzduchem a vykašlal vodu, která málem ukončila jeho život.
Dobrých deset minut se křečovitě držel větve, než se odvážil pokusu přeplavat tu krátkou vzdálenost k pevné půdě. Když dorazil ke břehu, malátně se vydrápal nahoru. V těle mu nezbývala špetička síly. Třásl se na všech údech. Spodní čelist mu chabě visela.

Byl zdeptaný - úplně zdeptaný. A porazil ho tvor, který nemá tesáky. Cítil, jaké je to pro něj pokoření. Skrznaskrz promáčený se odplížil a zamířil k vývratu. Tam si lehl na slunci a čekal na Šedku.