Wednesday, November 30, 2005

Od té

doby jsme žili v rostoucí hrůze a obluzení. Lpěli jsme na myšlence, že nás život v nepřirozeném vzrušení společně do¬hání k šílenství ale někdy se nám víc líbilo dramatizovat se jako oběti jakési plíživé a úděsné sudby. Bizarní jevy již byly tak časté, že jsme je přestali počítat. Náš osamělý dům se zdál oží¬vat přítomností nějaké zlovolné bytosti, jejíž povahu jsme nemohli uhodnout, a každou noc se přes větrné vřesoviště nesl ten démonický štěkot, vždy hlasitěji a hlasitěji. 29. října jsme našli v měkké hlíně pod oknem knihovny řadu stop, jaké vůbec nelze popsat. Mátly nás stejně jako hordy velikých netopýrů, kteří obletovali staré sídlo v nebývalém a rostoucím počtu.

Tuesday, November 29, 2005

A pak

přišla hrůza. Jedné noci, 24. září 19-, jsem uslyšel zakle¬pání na dveře své komnaty. Domníval jsem se, že je to St. John, a pozval jsem klepajícího dál, ale odpověděl mi jen ostrý smích. Na chodbě nebyl nikdo. Když jsem vzbudil St. Johna ze spán¬ku, prohlásil, že o ničem neví, a dostal stejný strach jako já. Té noci se pro nás slabý, vzdálený štěkot psa nad vřesovištěm stal jistou a děsivou skutečností.Čtyři dny nato, když jsme byli oba ve skrytém muzeu, ozvalo se tiché, opatrné zaškrabání na jednoduché dveře, jež vedly na tajné schodiště do knihovny.

Sunday, November 27, 2005

Nyní nás

však v noci často znepokojovalo nějaké Pátrání ne¬jen okolo dveří, ale i kolem oken, a to v poschodí stejně jako v přízemí. Jednou se nám zdálo, že veliké neprůhledné tělo za¬střelo okno knihovny, když do něho svítil měsíc, a jindy jsme měli dojem, že slyšíme nedaleko třepotání či pleskání. Pátrání nikdy nic neodhalilo, a tu jsme ty jevy začali připisovat obrazo¬tvornosti, která v našich uších stále oživovala ten slabý vzdále¬ný štěkot, který jsme se domnívali slyšet na holandském hřbi¬tově. Nefritový amulet odpočíval ve výklenku v našem muzeu a někdy jsme před ním zapalovali zvláštně navoněnou svíci. V Alhazredově Necronomiconu jsme se dočetli mnohé o jeho vlastnostech a o vztahu duší a přízraků k předmětům, jež symbolizoval; a co jsme četli, to nás zneklidňovalo.

Právě tak

jsme měli dojem, když jsme nazítří vypluli z Holandska k domovu, že v pozadí slyšíme slabý vzdálený štěkot nějakého obrovského psa. Ale podzimní vítr sténal smutně a mdle a jistotu jsme neměli.
Ani ne za týden po našem návratu do Anglie se začaly dít div¬né věci. Žili jsme jako poustevníci, bez přátel, sami a bez služeb¬nictva v několika pokojích starobylého venkovského sídla na pustém vřesovišti, kam nikdo nechodíval, takže na naše dveře jen málokdy zaklepal host.

Saturday, November 26, 2005

Uchopili

jsme zelený nefritový předmět, naposledy jsme po. hlédli na vybělenou tvář jeho majitele s jámami místo očí a zavřeli hrob tak, jak jsme jej našli. Jak jsme spěchali z ohavného místa s ukradeným amuletem v St. Johnově kapse, měli jsme dojem, že se netopýři houfně snášejí k zemi, kterou jsme tak nedávno rozhrabali, jako by hledali nějakou prokletou a nesvatou potravu. Ale podzimní měsíc svítil slabě a bledě a jistotu jsme nezněli.

Friday, November 25, 2005

Byla to podivně

stylizovaná postava nahrbeného okřídleného psa nebo sfingy s polopsím obličejem, skvěle vyřezaná starobylým orientálním způsobem z kousku zeleného nefritu. Její výraz byl krajně odpudivý vyzařovala z něho smrt, zvířeckost a zloba současně. Okolo podstavce byl nápis písmem, jež nepoznal ani St. John, ani já, ' a vespod byla jako značka výrobce vyryta groteskní a hrozivá lebka.
Jakmile jsme tento amulet spatřili, věděli jsme, že jej musíme ' mít, že jedině tento poklad je naše logická kořist ze staletého hrobu. I kdyby byly jeho obrysy neznámé, bývali bychom po něm zatoužili, ale když jsme se podívali blíže, viděli jsme, že docela neznámý není. jistě, byl cizí všemu umění a literatuře, které znají duševně zdraví a vyrovnaní čtenáři, ale poznali jsme v něm věc, na kterou v zapovězeném Necronomiconu naráží šíle ný Arab Abdul Alhazred; příšerný symbol duše kultu požíračů mrtvol z nedostupného Lengu ve Střední Asii. Až příliš dobře jsme pozorovali zlověstné linie popsané starým arabským démonologem, rysy, jak napsal, převzaté z jakéhosi tajemného nadpřirozeného zjevení duší těch, kteří znepokojovali a ohlodávali mrtvé.

Thursday, November 24, 2005

nočního

větru a podivného, zpola slyšeného štěkotu odnikud, jehož objektiv¬ní existencí jsme si stěží mohli být jisti.
Potom jsme narazili na hmotu tvrdší než vlhký humus a spatřili trouchnivějící obdélnou truhlu s nánosem minerál¬ních usazenin z dlouho nenarušené půdy. Byla neuvěřitelně tvrdá a silná, ale tak stará, že jsme ji nakonec vypáčili a popásli se očima na tom, co bylo uvnitř.
Mnoho - podivuhodně mnoho - zůstalo z objektu, přestože uplynulo pět set let. Kostra, místy sice rozdrcená čelistmi tvora který ji usmrtil, držela pohromadě překvapivě pevně a my jsme požitkářsky prohlíželi čistou bílou lebku a její dlouhé pevné zuby a prázdné důlky, jež kdysi planuly stejným hřbitovním zápalem jako náš. V rakvi ležel amulet zvláštní a exotické práce, který spáč zřejmě nosíval na krku.

Wednesday, November 23, 2005

Loupežné výpravy,

na nichž jsme shromáždili své nevýslovné poklady, byly vždy umělecky pamětihodné události. Nebyli jsme žádní sprostí vykrádači hrobů, ale pracovali jsme jen za určitých podmínek - nálady, krajiny, prostředí, počasí, noční doby a měsíčního světla Tyto kratochvíle byly pro nás nejvybranější formou estetického výrazu a věnovali jsme puntičkář¬skou technickou péči podrobnostem. Nevhodná krajina, ruši¬vý světelný efekt nebo neobratné zacházení s vlhkou hlínou by pro nás téměř úplně zmařily to extatické vzrušení, jež následo¬valo po exhumaci nějakého zlověstného, šklebivého tajemství gemě. Naše pátrání po nových scénách a pikantnostech bylo horečné a nenasytné. St. John byl vždy vůdcem a on nás také nakonec dovedl na to výsměšné, prokleté místo, které na nás přivedlo naši ohavnou a nevyhnutelnou sudbu.
Jaký zlý osud nás vylákal na onen strašný holandský hřbitov? Myslím, že temná pověst a legendy, vyprávění o komsi po¬hřbeném již pět století, kdo sám býval ve své době vykrádačem hrobu a ukradl mocný předmět z jednoho vznešeného hrobu. Vidím ten výjev v těchto posledních okamžicích - bledý pod¬zimní měsíc nad hroby vrhá dlouhé, hrůzné stíny; groteskní stromy zachmuřeně splývají vstříc zanedbané trávě a drolícím se deskám; veliká hejna podivně obrovských netopýrů létají přes kotouč měsíce; starobylý, břečťanem zarostlý kostel uka¬zuje mohutným přízračným prstem k smavé obloze; světélkují¬cí hmyz tančí jako smrtné ohníčky pod tisy ve vzdáleném zá¬koutí; vůně humusu, rostlinstva a méně vysvětlitelných věcí se mdle mísí s nočním větrem, který vane přes bažiny a moře; a nejhorší ze všeho, tichý, hluboký štěkot nějakého obrovského psa, kterého jsme neviděli ani nemohli přesně určit, odkud se ozývá. Když jsme slyšeli ten náznak štěkotu, otřásli jsme se, protože se nám vybavilo vyprávění venkovanu, neboť ten, koho jsme hledali, byl před staletími nalezen právě na tomto místě, potrhán a zohaven drápy a zuby nějaké nepopsatelné šelmy.
Vzpomínám si, jak jsme kopali ve vykrádačově hrobě svými rýči a jak nás vzrušoval obraz nás samých, hrobu, bledého přihlížejícího měsíce, hrozných stínů, groteskních stromů, ti¬tánských netopýrů, starobylého kostela, tančících smrtných ohníčků nechutných pachů, jemně sténajícího

Monday, November 21, 2005

Okolo stěn

této odpudivé komnaty byly střídavě vitríny s prastarými mumiemi a pohlednými, jako živými těly, dokona¬le vycpanými a vydělanými balzamovačským uměním, a s po¬mníky ukradenými na nejstarších hřbitovech světa. Roztrouše¬né výklenky obsahovaly lebky všech tvarů a hlavy zachované v různých stadiích rozkladu. Daly se tam najít hnijící lysé hlavy starých šlechticů i svěží zářivé zlaté hlavičky pohřbených dětí.
Byly tam sochy a obrazy, všechny na ďábelské náměty, a ně¬které byly dílem St. Johnovým a mým. Zamčené desky svázané ve vydělané lidské kůži obsahovaly jisté neznámé a nepojmeno¬vatelné kresby, jež podle pověsti zhotovil Goya, ale neodvážil se k ním přiznat. Byly tam nechutné hudební nástroje, smyčcové, plechové i dřevěné dechové, na nichž jsme se St. Johnem někdy vytvářeli disonance skvěle morbidní a kakodémonicky příšerné, zatímco v mnoha vykládaných ebenových skříňkách spočívala nejneuvěřitelnější a nejnepředstavitelnější pestrá směs věcí vy loupených z hrobek, jakou kdy shromáždilo lidské šílenství a zvrhlost. Právě o této kořisti zejména nesmím mluvit - díky bohu, že jsem měl odvahu ji zničit dlouho předtím, než jsem pomyslel na zničení sebe sama!

Jen ponurá filozofie dekadentů

nám mohla pomoci, a v ní jsme nacházeli sílu pouze tím, že jsme postupně zvětšovali hloubku a ďábelskost svých pátrání. Baudelaire i Huysmans nás brzy přestali vzrušovat a nakonec nám zůstaly jen přímé stimuly nepřirozených osobních zážitků a dobrodružství. Prá¬vě tato strašlivá emocionální potřeba nás nakonec dovedla na onu odpornou dráhu, o níž se i ve svém současném stavu zmi¬ňuji ostýchavě a plaše - k té ohavné krajnosti lidské nehoráz¬nosti, odpuzujícímu vylupování hrobů.
Nemohu odhalit podrobnosti našich otřesných výprav, ba ani zčásti vypočíst nejhorší trofeje, jež zdobily bezejmenné muzeum, které jsme zbudovali ve velkém kamenném domě, kde jsme spolu bydleli sami a bez služebnictva. Naše muzeum bylo rouhavé, nepředstavitelné místo, kde jsme se satanským vku¬sem neurotických labužníků shromáždili celý vesmír hrůzy a rozkladu, aby vzrušoval naše omrzelé smysly. Byla to tajná místnost hluboko, hluboko pod zemí, kde obrovští okřídlení démoni vytesaní z bazaltu a onyxu vyvrhovali z rozšklebených tlam příšerné zelené a oranžové světlo a skryté vzdušné trubky čeřily obrysy chorovodu červených mrtvolných zjevů vetkaných do bohatých černých závěsů v kaleidoskopickém tanci smrti. Těmito trubkami podle libostí přicházely vůně, po nichž naše nálady nejvíc prahly; někdy vůně bledých pohřebních lilií, ně¬kdy narkotické kadidlo vysněných východních svatyní zemře¬lých králů, a někdy - třesu se, když na to vzpomenu! - strašný, duši převracející puch rozkopaného hrobu.

Sunday, November 20, 2005

Kéž nebe

odpustí pošetilost a morbidnost, jež nás oba doved¬ly k tak obludnému osudu! Omrzela nás všednost prozaického světa, kde brzy zvětrávají i radosti romantiky a dobrodružství, a tak jsme se St. Johnem s nadšením přijímali kdekteré estetic¬ké a intelektuální hnutí, jež slibovalo úlevu od zničující nudy. Hádanky symbolistů a extáze prerafaelitů, to vše nám ve svém čase patřilo, ale každé nové naladění příliš brzy vyčerpalo svou rozptylující novost a přitažlivost.

Friday, November 18, 2005

V mých

zmučených uších bez přestání zní přízračné třepetání a pleskání a vzdálený tichý štěkot jakoby nějakého obrovského psa. Není to sen - není to, obávám se, ani šílenství; stalo se už totiž příliš mnoho na to, abych ještě měl tyto milosrdné po¬chybnosti.
St. John je zohavená mrtvola; jen já vím proč, a mé poznání je takové, že se chystám vystřelit si mozek, jen abych nebyl zo¬haven také tak. Neosvětlenými, nekonečnými chodbami příšer¬né fantazie se nese černá beztvará Nemesis, která mě dohání k sebezničení.

Thursday, November 17, 2005

Poprvé v historii

se držitelem titulu mistra světa v prestižní záchranářské disciplíně, vyhledávání osob v sutinách, stal zástupce České republiky. O víkendu se to ve Francii podařilo osmadvacetileté kynoložce Lence Cvachové. Podařilo se jí to díky jejímu čtyřnohému kolegovi plemene Border collie.

Lenka Cvachová, závodící v barvách Záchranné brigády kynologů Jihomoravského kraje (ZBK JmK), v prestižní kategorii kralovala zcela jednoznačně. Na prvním místě se umístila se ziskem 274 bodů, tedy s náskokem 10 bodů před stříbrným medailistou z Maďarska.

11. ročníku Mistrovství světa v záchranářské kynologii se zúčastnilo více než sto týmů ( tým = psovod + pes) z 30 kynologických organizací a 15 zemí světa. Šampionát se konal ve dnech 27.6. – 2.7. 2005 v kraji Herault na středomořském pobřeží. Závod provázely extrémní klimatické podmínky. Denní teploty totiž běžně překračovaly 35°C, což pro pracující psy i jejich psovody představovalo obrovské zatížení.

Wednesday, November 16, 2005

I pes má svůj důchodový věk.

Podle mezinárodní kinologické federace (FCI) začíná někde okolo osmého roku věku psa a feny. Čím menší rasu psa máte, tím se zvětšuje pravděpodobnost dlouhého života vašeho čtyřnohého kamaráda. Zatímco velké rasy psů se dožívají v průměru věku 12 let, malé rasy psů s vámi mohou vydržet i 17 let. Hranice stáří je pro každé plemeno poněkud jiná. "Věk ale, stejně jako u lidí, zpomaluje fyziologické funkce," připomíná veterinář Jiří Dousek. "Pes už tolik neběhá, a tak i příjem kalorií by měl být menší. Samozřejmě, že můžeme hledat lehčí potravu s větším obsahem vláknin. Ta by měla naplňovat zažívací trakt, ale už nemusí obsahovat tolik uhlovodanů a bílkovin, jako dříve."

Tuesday, November 15, 2005

dlouhosrstý toy teriér

e malý temperamentní veselý psík s hladkou srstí, která je delší na uších, hrudi a končetinách. Je velmi inteligentní a učenlivý. Je zařazen mezi národní plemena dosud neuznaná FCI.Na rozdíl od ostatních trpasličích plemen je to velmi otužilý pes. Je velice oddaný svému pánovi, hravý, bystrý a nebojácný, statečně hlídá svoje teritorium, ale k cizím lidem je nedůvěřivý.Feny bez problémů rodí 2-4 mláďata, jsou výbornými matkami a při porodu téměř nepotřebují pomoc chovatele.Historie vzniku tohoto plemena se začala psát 12.10.1958, kdy se v Moskvě hladkosrstým anglickým toy teriérům psu Džoni a feně Dezi narodily 3 štěňata - dvě hladkosrstá, ale třetí byl dlouhosrstý pes černý se žlutými znaky, který měl být utracen. Pes dostal jméno Čikki a chovatel ho věnoval Evgenii Fominičně Žarové.

Sunday, November 13, 2005

klonovaný pes

První klonovaný pes na světě, jihokorejský Snuppy, je podle dnešního vydání amerického časopisu Time největším vědeckým objevem tohoto roku.

Pětiměsíční štěně afghánského chrta naklonovali vědci pod vedením profesora U Sok-hwanga z Národní univerzity v Soulu. Jeho
geny byly okopírovány z jediné buňky odejmuté z ucha dospělého afghánského chrta. Technologii použitou při stvoření Snuppyho, transfer jádra tělové buňky, použili už dříve britští experti u ovce Dolly, která se v roce 1996 stala prvním klonovaným savcem na světě.Stejným způsobem už byly klonovány ovce, myši, krávy, kozy, prasata, kočky, králíci, jeden mezek a kůň.
Jižní Korea se chce stát hlavní světovou mocností v klonování.

Friday, November 11, 2005

Jezevčice na drátě

Jen o vlásek unilla smarti dospělá fenka křížence hrubosrstého jezevčíka, kterou brněnští strážníci v pátek 3. října, jak se škrtí na utaženém plotovém drátu u zbořeniště buňky ve Hvězdoslavově ulici v Brně. Fenku s poraněným krkem odvázali a převezli do městského útulku, kde ji ošetřovatelé pojmenovali Drátěnka a umístili do karantény. Tady se současně léčí ze zranění, které jí drátem způsobil bývalý majitel a současně připravuje na nového chovatele, který by jí měl nahradit strach a utrpení, které zažila. Drátěnka totiž měla drát zařezaný do krku a nebyla daleko od uškrcení.
„Fenka nemohla ani sedět, ani ležet. Byla pevně přivázaná drátem, který jí udělal strangulační rýhu na krku. Byla podvyživená špatnou péčí a měla kožich nevyčesaný, což svědčilo o tom, že se o ni nikdo nestaral a chtěl se jí zbavit. Po lékařském ošetření se rychle zotavuje, je milá a přítulná, jen si dává pozor na neznámé lidi kolem sebe,“ potvrdila vedoucí útulku Jarmila Hrabětová.
Fenka, která je náhodou unikla smrti hladem a uškrcením, měla štěstí, že strážníci šli zkontrolovat okolí rozpadlé buňky před nezvanými návštěvníky či hledanými osobami a přitom ji tam zbídačenou našli. Po psychickém šoku se fenka poměrně rychle zotavuje, nechá se pohladit, ale stále má ještě strach z nepředvídaného nebezpečí.
„Podobných osudů tady máme více, ale daří se tato zvířata dát do opatrovnické péče dřív, než pomine doba, kdy jsou z umístění v kotcích útulku psychicky zlomená. V současné době tu máme k předání do opatrovnické péče a v karanténě zhruba stovku psů od štěňat po dospělá zvířata a 36 vykastrovaných koček,“ doplnila Hrabětová.

Thursday, November 10, 2005

ohař

Skupinu anglických ohařů kromě jediného krátkosrstého představitele - pointra, tvoří tři samostatná dlouhosrstá plemena - setři, a to anglický, irský a skotský nebo-li gordonsetr. Jsou to psi neobyčejné krásy a ušlechtilosti, vysoké elegance a inteligence, živého temperamentu a především vynikajících loveckých vlastností. Jejich vrozený jemný čich, vytrvalost a lovecká náruživost z nich činí ideální pomocníci pro práci na poli, ale i v lese a ve vodě, kterou přímo milují. Jsou všestrannými spolehlivými pomocníky myslivce při lovu, zejména při práci před výstřelem.

Wednesday, November 09, 2005

Arthur Meyer

Arthur Meyer, v některých pramenech uváděný též jako Arthur Mayer - Spoluzakladatel spolku SV - Verein für Deutsche Schäferhunde (Spolek pro německé ovčáky) a spoluautor prvního standardu německého ovčáka.
Arthur Meyer byl přítelem Maxe von Stephanitz, se kterým sdlílel vášeň pro tehdy vznikající plemeno německý ovčák. V roke 1899 na výstavě v Karlsruhe objevil Arthur Meyer psa jménem Hektor von Linksrhein a upozornil na něj svého přítele Maxe von Stephanitz a ten jej zakoupil pro svou chovatelskou stanici "von Grafrath" a poté psa přejmenoval na Horand von Grafrath, což tehdy bylo ještě možné.

Monday, November 07, 2005

uvaha

Psi se stali jedním z fenoménů dnešní doby. To je nesporný fakt, na který se jen těžko hledá vysvětlení. Prognózy totiž byly přinejmenším v našich zemích právě opačné. Očekávalo se, že rozvoj podnikání a s ním spojená časová zaneprázdněnost zúčastněných na straně jedné a prohlubující se sociální rozdíly v důsledku nezaměstnanosti na straně druhé povedou když ne k zániku kynologie, tak alespoň k jejímu výraznému omezení. I když výše uvedené potencionální "brzdy" rozvoje chovu psů a mnohé další reálně existují, počty psů jsou u nás tak vysoké jako nikdy dříve.

Sunday, November 06, 2005

malamut

Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Plemeno dostalo jméno podle kmene malhemiutských Inuitů ( Eskymáků ), kteří žili na arktickém pobřeží západní Aljašky. Byli kočovníky a psy používali při lovu a převážení svého majetku z jednoho místa na druhé. V těžkých arktických podmínkách byli jediní čtyřnohými společníky k uhlídání členů kmene. Ačkoliv se vzhledem podobá vlkovi, je aljašský malamut přítulný pes, přátelský k lidem, tolerantní k dětem. Je vhodný do rodiny, která se věnuje rekreačně sportům: k tahu svého dvounohého přítele na lyžích, saních, dětí na bobech, ale i k pěší turistice, či k cykloturistice. Aljašský malamut by neměl být, v době svého odpočinku, zavřený jen v kotci. Je to mohutný pes s hlubokou hrudí, silnou stavbou těla, s mimořádnou sílou a výdrží, odolný vůči civilizačním chorobám. Plemeno je velmi nenáročné k jakékoliv údržbě srsti, kromě úbytku zimní srsti na počátku léta. Jeho velkou výhodou je, že štěká jen výjimečně, tudíž své okolí neobtěžuje. Toto plemeno doporučujeme pro jeho výjimečnost, jeho povahu, sportovní charakter, inteligenci a nenáročnost při výcviku, který je nutný u služebních plemen.

Wednesday, November 02, 2005

vlada a psi

Hafana si po vzoru premiéra pořídila i Paroubkova mluvčí Jak to vypadá na Úřadu vlády ve chvílích volna? Jako ve psím útulku! Vedle dvou pejsků premiéra Jiřího Paroubka, basetky Bety a štěněte jezevčíka Andyho, se sem totiž občas dostane úplně nový nájemník. Pejska si totiž pořídila i Paroubkova mluvčí Lucie Orgoníková. Její devítitýdenní štěně borderkolie se jmenuje Bart. A jak jsou na tom s láskou k pejskům ostatní státníci?

Tuesday, November 01, 2005

klony

Prvním klonem psa na světě se nestala fena amerického miliardáře jež obětoval 3,5 milionu dolarů, stal se jím pes profesora veterinární kliniky v korejském Soulu, afghánský chrt SnuppyBariery klonování postupně padají jedna za druhou. Ještě nedávno například platilo, že koně klonovat nebude možné. Tuto myšlenku v nás živila desítka let neúspěšných snah celé řady prestižních laboratoří.
Fena Missy onemocněla rakovinou jícnu. Majitel věnoval tři a půl milionu dolarů na získání jejího klonu.Posléze Ital Cesare Galli sice vytvořil klon haflinga Prometheu, ale po tomto úspěchu se jemu, ani nikomu jinému, něco podobného zopakovat dlouho nedařilo. Až letos. V dubnu Galli ukázal světu hříbě, které je genetickou kopií šampiona vytrvalostních závodů. Je to klon neplodného valacha.