Vůdce jen po čtyřech?

Nejméně problémů se psy bychom měli, kdybychom se uměli chovat jako vůdce smečky nebo ve smečce nadřazený jedinec. Toho nadřazeného většina majitelů psů ještě dokáže zahrát, ale bohužel po svém. Tedy tak, že pes to příliš nepochopí, nebo to také pochopí zcela opačně, než jeho pán zamýšlel. A konflikt je na světě. Na druhou stranu chovat se jako vůdce smečky vůbec neznamená necivilizované chování, nebo dokonce chování, které by hraničilo s riskováním krutých šrámů v obličeji.
Nejeden náš kynolog se setkal s lidmi, kteří ovládali smečku psů, často i kříženců s vlky, pomocí svého chování, které zcela neobvykle a odvážně napodobovalo vůdce smečky. Vrcholem byl nedávný popis chování lidského vůdce smečky na stránkách jednoho časopisu, který vůbec neváhal pro zjednání pořádku kousnout provinilce ze smečky. Že mu to občas čtyřnohý rival vrátil, bylo znát i na jeho obličeji. Tak daleko v případě psů není třeba zacházet. Člověk má mnoho jiných předností, které dokáže uplatnit, aniž by musel naprosto mechanicky kopírovat chování vůdce smečky.
Způsoby a nástroje ovládání si pes vtiskává spolu s celkovým obrazem člověka jako příslušníka „svého“ druhu. Dokáže na ně reagovat stejně dokonale jako na signály, které za miliony let vytvořila u psovitých šelem příroda. Pes je učenlivé zvíře a dokáže odlišovat až překvapivé nuance našeho chování. Například když jsme měli v práci úspěch, vítá nás při příchodu domů jinak, než když přicházíme s hlavou plnou starostí.

Empirie v předstihu

Nejrůznějších příkladů z výcviku psů, kdy empirie předběhla vědu, by bylo možné uvést mnoho. To platí nejen pro historii, ale i pro současnost. Ne vše z chování psů si dokážeme správně vysvětlit. Pro základní a běžné chování a výcvik psů máme již dostatek teorie, pomocí které lze úspěšně pracovat, bavit se a žít s našimi nejrozšířenějšími zvířecími přáteli. Ne všichni majitelé, ale ani cvičitelé však pravidla pro soužití a práci se psy znají. Ta správná pravidla musejí vycházet z dlouhodobého zkoumání chování zvířat, nikoliv jen ze zkušenosti. Zkušenost jedince je omezené poznání, kdežto při znalosti teorie si každý cvičitel dokáže představit, jaké další varianty chování existují. Umí si také vysvětlit, jakým podnětem může být takové chování spuštěno. Je to tedy potenciální rezerva pro úspěšnější vedení psa, nebo také varování, jaké komplikace a rizika v chování psa mohou vyvstat.

V současné době

si dokážeme většinu jevů z chování psů vysvětlit pomocí bohatého poznání, které nám přinesla věda, zejména v minulém století. Největší zásluhy na bádání zákonitostí chování zvířat mají velikáni jako I. P. Pavlov (Zdaleka nedělal se psy jen pokusy z hlediska reflexní činnosti, ale i etologické výzkumy, jako například vývoj chování štěňat), B. F. Skiner (operantní podmiňování dodnes upřednostňované americkými výcvikáři, při operantním podmiňování se používají pozitivní a negativní podněty – nikoliv odměny a tresty), K. Lorenz (zákonitosti chování zvířat, zakladatel etologie), N. Tinberg (vynikal studiem chování zvířat v přirozeném prostředí, spoluzakladatel etologie), a mnoho dalších. Dnes se výzkumem chování psů zabývá ve světě řada univerzit a ústavů, s jejichž výsledky se můžeme setkávat na stránkách nejrůznějších časopisů a knih. Přestože se za počátek vědeckého přístupu k bádání vývoje živočišných druhů a jejich chování považuje Charles Darwin (1809 – 1882), již dávno před ním měli někteří učenci, ale i obyčejní praktici velké zkušenosti s chováním zvířat, a dokázali je také dokonale využít.
Stačí jen připomenout, jak dávní obyvatelé Kamčatky dokázali plemenitbou a zvláštní výchovou připravit řadové psy k naprosté dokonalosti v tahu saní ve spřežení. Podstatou přípravy bylo držení štěňat v jámě od narození s matkou, později samostatně. Od půl roku je nejprve krátce a pak stále déle a častěji zapřahali do spřežení, takže mladí plaší psi nepoznali nic než spřežení a jámu, která byla jejich domovem, kde měli klid a potravu. Proto si ničeho nevšímali a usilovně tahali, neboť poznali, že na konci vyčerpávající práce bude „odměna“ – jáma. To není návod pro dnešní mushery, a nelíbilo by se to ani ochráncům zvířat. Nelze však posuzovat práci našich kynologických předchůdců prizmatem současné doby. jisté však je, že někteří Eskymáci a možná i Čukčové znali působení vlivu okolí na vývoj jedince a dokázali ho využít dávno předtím, než se tímto problémem začala zabývat věda.

Chovat se jako vůdce smečky

Předpokladem úspěchu práce se psem nebo pouhého potěšení z jeho držení je správný vztah mezi člověkem a psem. Pokud se takový stav nepodaří navodit, mluvíme o problémových psech. Náprava problémového chování psa dnes patří mezi základní umění, které se očekává od předních psovodů. Mnoho kynologů si však takovou nápravu vykládá po svém. Každý vychází ze svých teoretických znalostí, praktických zkušeností a z rad jiných psovodů. I různé postupy nápravy mohou vést ke stejně úspěšnému výsledků. Často však končí buď zlomením psa a jeho znehodnocením pro další služební či pracovní využití, nebo nápravou chování pouze vůči psovodovi-terapeutovi. Obě krajnosti nemají valný přínos a zpravidla vycházejí z nepochopení přirozeného chování psů. Základem lepších výsledků je znalost principů chování psů.

profesionál

Psovodovi, který se porovnává s nejlepšími nebo se řadí mezi profesionály, nestačí jen elán a dobře vycvičený pes. Musí znát a umět mnohem více. Na rozdíl od jiného profesionála, jakým je například řidič. Ten se naučí ovládat vozidlo na trenažéru, pak pár hodin praxe, zkoušky, a už se může živit jako řidič. Je to proto, že všechna auta mají v zásadě standardní ovládání a chování při jízdě. Psovod to má složitější. Má co činit se živou bytostí. Ta má svoji „duši“ se všemi přednostmi a peripetiemi. Vybrat si proto tu správnou „psí duši“ a pak ji přimět k požadovanému profesionálnímu nebo jinému vrcholnému výkonu, vyžaduje nejen hluboké znalosti přirozeného a naučeného chování psů a výcvikových metod (což se lze naučit za několik měsíců), ale především bohaté zkušenosti, které lze získat až po několika letech práce se psy.
Něco společného však přece jen nejlepší řidiči a psovodi musejí mít – talent. Ne každý řidič může být Karel Loprais, ne každý psovod může dosazovat kvalit Jaromíra Váchy (mnohonásobný vítěz policejních i civilních přeborů).

Čím začít

To je mnohoznačná otázka, neboť náhlé vnuknutí, že chci mít psa a jezdit s ním na soutěže, pracovat v lese nebo sloužit u ozbrojených složek, nemusí dobře dopadnout. O práci se psem, ať už pro zábavu, nebo ve službě, je potřebné přemýšlet déle. Pokud člověk vyrůstá v rodině kynologů, má představu, co práce se psem obnáší. Pokud to zjišťuje, až když si psa pořídí nebo když se náhodou dostane do řad profesionálů bez předchozích zkušeností, může být zklamán. Práce se psem na vrcholné sportovní, pracovní nebo na profesionální úrovni je dřina. Je to odříkání mnohých zábav a jiných lákadel, protože pes bez dennodenní péče a potřebného výcviku není schopen podávat výkony, které se od něho očekávají. Pro lepší představu snad bude dobré úvodem seriálu uvést, co vše by měl profesionální psovod znát, umět a dokázat. Některá kritéria pak mohou platit i pro kynology (psovody, trenéry) zabývající se přípravou pro vrcholné sportovní a pracovní výkony.

vycvik psu

Ti, kteří se psy začínají, v seriálu možná nenajdou to, co by zajímalo právě je. Začínajícím kynologům je však určeno největší množství knih v našich knihkupectvích. Jde samozřejmě o to vybrat si tu správnou. Jsou knihy, na kterých se zkušení kynologové shodnout a doporučí je. Jistě mezi ně patří výcviková literatura dřívější doby, byť s poněkud zploštělou teorií výcviku vycházející z vyšší nervové činnosti psa podle I. P. Pavlova. Doporučí nepochybně i současnou etologickou literaturu evropských autorů. Pak je druhá skupina knih, na kterých se kynologové rovněž shodnou, a – nedoporučí je. Patří mezi ně knihy většinou zahraničních autorů, kteří mají tendenci srovnávat chování psů s chováním lidí a vyvozovat z toho závěry, které mohou být pro nezkušené majitele psů až nebezpečné. Mnoho knih se totiž také píše tak, aby se dobře četly, a tedy dobře prodávaly, přičemž potřebný reálný pohled na naše zvířecí přátele je druhořadý. Třetí skupinou jsou knihy, o kterých kynologové diskutují, srovnávají je a někdy se přou o jejich kvalitu. potřebný reálný pohled na naše zvířecí přátele je druhořadý. Třetí skupinou jsou knihy, o kterých kynologové diskutují, srovnávají je a někdy se přou o jejich kvalitu. Je to možná ta největší skupina knih o psech a lze jen těžko soudit, zda má pravdu zastánce knihy, či její kritik.
Každý, kdo posuzuje kynologickou literaturu, vychází ze svých znalostí, zkušeností, ale i představ, jak by taková kniha měla vypadat – odborně, didakticky, výtvarně atp. Chybou některých autorů je, že ne vždy v úvodu zdůrazňují, jaké skupině pejskařů je jejich výtvor určen. A tak, když si dlouholetý praktik zakoupí knihu určenou spíše pro začátečníky, bude zklamán.
Navzdory desítkám titulů knih vhodných pro začínající majitele psů se setkáváme s případy, které svědčí o tom, že veškerá teorie a dobré praktické rady se míjejí účinkem.
Předsevzetí budoucích majitelů, že ještě než si pořídí psa, si prostudují patřičnou literaturu, bývá mnohdy jen vzdálenou a nesplněnou představou. To vidíme v útulcích, a také by o tom mohli velmi dlouze povídat poradci pro výcvik mnoha plemen nebo výcvikáři v kynologických klubech. Dobře, že alespoň sem našli nešťastníci cestu, neboť jakmile pes přeroste páníčkovi přes hlavu, náprava je obtížná. Napravovat by se často musel páníček, a to je obvykle těžší než napravit psa.

Výživa dospělého psa

Složení stravy má vliv na zdravotní stav psa, na jeho kondici a také na kvalitu jeho srsti. Krmivo bychom měli vybírat podle potřeb psa. Pohybově aktivní pes má větší nároky na příjem energie v potravě než pes, který na pohyb není příliš zvykly.
Výživa starého psa
Starší pes, který se již méně pohybuje a častěji spí již nemá tak velké nároky na množství přijímané stravy, a nepotřebuje již takový příjem energie jako pes ve vrcholné kondici.
Dovětek pro budoucí majitele
Pro svou malou velikost, elegantní vzhled a přítulnou povahu je dnes malý knírač velmi oblíbeným domácím přítelem. Pokud se rozhodnete pro chov tohoto plemene, zajisté přinese mnoho radosti a lásky i vám.

Příprava na výstavu

Účasti na výstavě by měl předcházet výstavní trénink, neboť při této události není důležitý jen bezvadný exteriér, ale také správné předvedení, které ukáže přednosti psa. Již ve věku štěněte by se měl pes naučit stát ve výstavním postoji, a musí umět tolerovat dotek cizí osoby, protože rozhodčí kromě zevnějšku kontroluje také například zuby a varlata. V neposlední řadě je posouzení pohybu, kdy by se měl pes ve výstavním kruhu pohybovat ladně a elegantně.
Výživa štěněte
Štěně vyžaduje ve své potravě velký přísun živin a období růstu je na kvalitu krmiva nejnáročnější. Pro správný vývoj psa je kvalitní a vyvážená strava naprostou nezbytností. Všechny nároky na výživu v tomto období splňuje krmivo Aport Professional Family, které je vhodné i pro feny během březosti a kojení.

Využití ke hlídání

Chytrost, nebojácnost a ostražitost dělají z malého knírače velmi dobrého hlídače, a příchod každého hosta vám hlasitě oznámí.
Vhodné sporty
"Agility; obratnost"
Nejčastější onemocnění
"Progresivní atrofie sítnice (dědičné); luxace čéšky (dědičné, úraz); dysplazie kyčelního kloubu (dědičné, nesprávná výživa nebo nadměrné zatěžování ve štěněčím věku)"
Zvláštnosti plemene
Při správné péči může být knírač hravý, veselý a aktivní společník až do vysokého věku.

Pohyb

Tento pes má velmi mnoho energie a potřebuje dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. V kondici jej udrží dlouhé vycházky nebo volný pohyb v přírodě.
Péče
Srst psa je nutné pravidelně kartáčovat, nejlépe hustým kartáčem z přírodních materiálů a pročesávat kovovým hřebenem. Každý den pročesáváme vous a obočí. Několikrát do roka je také nutné trimování. Občas je také potřeba vystříhat psovi přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách. Psa není nutné často koupat, pokud tak činíme, je nutné použít kvalitní šampon, určený pro drsnosrstá plemena. Vnitřní zvukovod psa udržujeme čistý a suchý, občas psovi prohlédneme zuby, jestli se na nich netvoří zubní kámen a drápky udržujeme krátké.

Držení

Malý knírač je vhodný pro chov v bytě. Ke spokojenému životu nepotřebuje příliš velký prostor, ale spíše přítomnost svého pána a kontakt s ním.
Pracovní využití
Dříve byli knírači chováni jako vynikající pracovní psi. Malý knírač je však dnes využíván spíše jako společník, i když si stále udržel vlastnosti výborných pracovních psů. Je schopen výcviku i zkoušek, má schopnost zvládnout i cviky služebního výcviku, samozřejmě s ohledem na jeho velikost. Malý knírač se dobře uplatní při vyhledávání drog na celnicích.

Vztah k dětem

Pokud má malý knírač s dětmi dobré zkušenosti z mládí, vychází s nimi velmi dobře a je jim výborným kamarádem.
Výchova
Malý knírač je elegantní pes, který má však v sobě mnoho temperamentu. Proto je při jeho výchově nutná důslednost. Pokud je dobře veden k poslušnosti, vyroste z něj pes, který je přítulný a láskyplný, a je vděčným a šťastným členem své lidské rodiny. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti.

Srst a barva srsti
Srst malého knírače je tvrdá a drátovitá, s hustou, krátkou a jemnou podsadou. Na těle je srst krátká, na čenichu a na nohou je dlouhá. Barva srsti je černá, pepř a sůl, černostříbrná nebo čistě bílá.
Povaha
Malý knírač je velmi inteligentní a pozorný pes, který však bývá dosti paličatýa svéhlavý. Je velice živý a temperamentní, je ostražitý a neúplatný hlídač.
Společenská charakteristika
V okruhu rodiny si svého pána obvykle vybírá sám, a bývá na něm citově velmi závislý. K cizím lidem se však chová velmi zdrženlivě a nedůvěřivě. Pokud se pes již ve štěněčím věku seznámí s kočkou nebo jinými domácími zvířaty, bývá obvykle soužití bez problémů. Tento pes nebývá agresivní nebo útočný, jinými psy se však snadno nechá zlákat ke rvačce.

Typy

Knírač se vyskytuje ještě ve velikosti střední a velké. Tyto variety knírače se vyvíjely zcela samostatně, každé má svůj vlastní chovný standard a najdete je pod názvy knírač střední a knírač velký.
Všeobecný vzhled
Malý knírač má silné, statné, spíše zavalité a svalnaté, než štíhlé tělo. Hlava je protáhlá s oválnýma očima, které musí mít tmavé zbarvení. Nad očima je dlouhé, husté obočí. Uši mají tvar písmene V a jsou buď překlopené dopředu nebo kupírované vzpřímené. Kupírování uší je však v mnoha zemích zakázáno a preferuje se přirozený vzhled ucha. Ocas je zkracován a je nesen vodorovně.

Knírač malý

Originální název plemene : Zwergschnauzer
Země původu : Německo
Doba vzniku : 15. století
Původní využití : Lov krys
Využití dnes : Společník
Průměrná délka života : 14 let
Hmotnost : 6-7 kg
Výška : 30-35 cm
Historie
Psi podobní knírači se objevovali už počátkem 16. století v Bavorsku a Württembersku. Říkalo se jim opičí pinčové. Tito psi, spolu s malým hladkosrstým pinčem, ovlivnili vzhled dnešního malého knírače. Záměrem šlechtění bylo vytvořit zmenšený a co nejvěrnější obraz knírače, a ten byl korunován úspěchem. Předkové malého knírače byli nasazováni do stájí a stodol, aby zde chytali myši a krysy. Dnes se z nich stalo vysloveně společenské plemeno.

Výživa štěněte

Štěně pro svůj zdravý růst potřebuje mnoho výživných látek. V tomto věku lze kombinovat suchou potravu s čerstvě připravenou domácí stravou.
Výživa dospělého psa
Dospělému psovi je potřeba vybrat krmivo podle jeho zdravotního stavu, temperamentu a množství pohybu. Kokršpaněl má sklony k obezitě, proto psa nepřekrmujte. Vyhovovat mu bude např. krmivo Aport Champion Light, které svým složením zajistí a udrží optimální váhu vašeho psa při zachování správného poměru všech důležitých živin.
Výživa starého psa
Starší pes, který již nevydává tolik energie pohybem potřebuje méně energetickou stravu, která nebude podporovat jeho přibývání na váze.
Dovětek pro budoucí majitele
Kokršpaněl vám bude čilým a hravým přítelem, pokud dobře pochopíte jeho povahové vlastnosti a nebudete mu vnucovat něco, co je pro něho nepřirozené. Věnujete-li mu dostatek času, pozornosti, péče a lásky, najdete v něm inteligentního a věrného psího společníka.

Nejčastější onemocnění

"Dědičný šedý zákal; zelený zákal a choroby sítnice; epilepsie; dysplazie kyčelního kloubu; onemocnění ledvin; seborrhea-páchnoucí kůže;"
Zvláštnosti plemene
Kokršpaněl je učenlivý a snadno vycvičitelný pes. Potřebuje ale velmi důslednou výchovu. Mnoho lidí, kteří si kokra pořizují jako roztomilého domácího mazlíčka však jeho výchově nevěnuje dostatečnou pozornost, proto můžeme potkat spoustu nevychovaných a neposlušných psů, kteří se i ke svému pánovi mohou chovat dominantně až agresivně. Je to však většinou vina majitele, který zanedbal výchovu.
Příprava na výstavu
Do výstavního kruhu by měl pes předstoupit ve vrcholné kondici, jeho srst by měla být čistá a upravená, chrup bez zubního kamene a drápky by měly být krátké. Pokud se rozhodnete psa před výstavou vykoupat, učiňte tak nejméně týden předem, aby se srst mohla znovu přirozeně promastit. Nelze opomenout správné chování psa a ladný pohyb ve výstavním kruhu.

Péče

Srst kokršpaněla vyžaduje neustálou pozornost, aby zůstala krásná a zdravá. Každodenní kartáčování a česání je nezbytné, a je také nutné pravidelné vyškubávání odumřelé srsti na tlapkách, uších, hlavě a ocase. Střihem se upravuje srst na nohou, přebytečné chlupy na tlapkách se mohou místo vyškubání také vystříhat. Zastřihují se také přečnívající srst na uších. Občas je nutné psa vykoupat, je důležité použít šampon, který je určený pro mytí psů a neodmašťuje srst. Kokršpanělovi je dobré denně čistit okolí očí, uši je potřeba udržovat v čistotě a drápky krátké.
Využití ke hlídání
Kokršpaněl vždy štěkáním upozorní na příchod cizího člověka. Při hlídání svého teritoria se může projevit i agresivně.
Vhodné sporty
"Agility; aportování; lov"

Držení

Kokršpaněl je pes, který se snadno přizpůsobí jak životu v městském bytě, tak na venkově. Chován by však měl být vždy doma, není vhodné umístit ho do boudy nebo do kotce, protože nade vše miluje přítomnost svého pána.
Pracovní využití
Kokršpaněl je pracovní plemeno a zachoval si lovecké schopnosti svých předků. Je to dobrý slídič, a je výborný při dohledávkách zvěře. Většina kokrů jsou vynikající aportéři. Lze je také využít jako specialisty na pachové práce, například záchranářské práce či vyhledávání drog.
Pohyb
Kokršpaněl potřebuje hodně pohybu a vzruchu, je velmi hravý, rád aportuje. Při volném pohybu venku je třeba mít psa pod kontrolou, neboť v něm může převládnout duch lovce, může se rozběhnout za kořistí a ztratit se. Stejně tak je důležité zabezpečení zahrady, kde se pes volně pohybuje.